Herec a režisér Otto Kallus slaví padesáté narozeniny. Diváci si ho pamatují především jako Filipa Rubeše z oblíbeného seriálu Rodinná pouta. Dnes dává přednost práci za kamerou a natáčí úspěšné cestopisné dokumenty. Z obrazovek sice téměř zmizel, ale ve světě televize působí dál s velkým nadšením.
Láska k vyprávění příběhů
Otto Kallus vyrůstal v Uherském Hradišti a po absolvování hotelové školy v Havířově překvapivě zamířil na Zlínskou školu umění. Zde se začal naplno věnovat hudebně dramatickému oboru. Brzy po absolutoriu získal první cenné zkušenosti ve Slováckém divadle. Následně se přesunul do Prahy na Škvoreckého akademii s původním plánem psát poutavé texty a scénáře. Herectví nakonec přeci jen zvítězilo a od roku 2002 začal přijímat první televizní a divadelní role v hlavním městě.
Změna po odvysílání prvního dílu
Zásadní obrat v jeho kariéře přinesl rok 2004 a mimořádně oblíbený seriál televize Prima Rodinná pouta. Roli psychicky křehkého Filipa Rubeše po boku herečky Zuzany Dřízhalové získal v době obrovského rozmachu televizní tvorby. Pořad tehdy pravidelně sledovalo přes milion a půl lidí a tvůrci i herci zažívali obrovský mediální tlak na každém kroku. Úspěšný projekt se později dočkal změny názvu na Velmi křehké vztahy a diváci s napětím sledovali osudy oblíbených hrdinů ještě další dva roky.
Sám herec obrovskou slávu zpočátku přijímal s velkými rozpaky a plachostí. „Seděl jsem v Hradišti v jednom baru u nás na Štěpnicích a modlil se, ať se na to nikdo nedívá,“ zavzpomínal v rozhovoru pro Slovácké divadlo. Přání se mu nesplnilo a bezprostředně po skončení úvodní epizody mu dorazilo neuvěřitelné množství zpráv od přátel i diváků. Postupně si uvědomil dočasnost televizní slávy a začal se cíleně porozhlížet po dalších profesních příležitostech mimo svět nekonečných seriálů.
Práce na druhém konci světa
Hraní po čase vyměnil za cestování a s kamerou v ruce se podílel na tvorbě populárního publicistického pořadu Na cestě. Během náročného natáčení navštívil vzdálený Nový Zéland, deštivé Irsko, malebné Maledivy i divoký Balkán. Vždy se před kamerou snažil zachytit autentický život místních obyvatel a nezáleželo na tom, zda zrovna natáčel skotské rybáře na rozbouřeném moři nebo maorské kmeny. Dlouhé cesty do neznámých končin ho naučily vnímat svět z úplně jiné perspektivy a prohloubily jeho lásku k dokumentaristice.
Pobyt v zahraničí ho vedle poznávání nových kultur často nutil přemýšlet o vlastním domově. „Při těchto náročných a dalekých cestách si vždy uvědomím, kam patřím, kde mám své kořeny a že se u nás vlastně zas tak špatně nežije,“ svěřil se s úsměvem. Zápraží malého hotelu v dalekém Aucklandu mu tehdy po dvaceti dnech natáčení poskytlo ideální místo k plánování dalších profesních kroků. V roli průvodce a pozorovatele cizích světů se zkrátka cítil mnohem lépe než pod záři studiových reflektorů.
Místo za kamerou
V posledních několika letech se Otto Kallus soustředí primárně na filmovou a televizní režii. Podepsal se pod mimořádně úspěšné vzdělávací projekty Národní klenoty a Technické klenoty. S hercem Romanem Zachem nedávno natočil výpravný dokumentární cyklus Hledání ztracených světů se zaměřením na oblast Jižního Kavkazu. Pro Českou televizi vytvořil vizuálně podmanivou šestidílnou sérii plnou prastarých pohanských zvyků a své bohaté zkušenosti z cestování dokázal dokonale přetavit do osobitého režijního rukopisu.
Soukromý život pevně spojil s divadelní herečkou Alexandrou Vronskou, kterou si vzal v parném létě roku 2007 v uherskohradišťském kostele. K oltáři nevěstu slavnostně dovedl její otec a uznávaný dirigent Petr Vronský. Radostná událost vyvolala obrovský zájem širokého okolí a někteří zúčastnění hosté si dokonce přinesli skládací židličky pro lepší výhled na snoubence. Dnes manželé spokojeně žijí v Praze, moravské kořeny ale režisér neopustil a na rodné Slovácko se pravidelně a velmi rád vrací.
