Marek Benda oslavil 58 let. Ve Sněmovně sedí od února 1990, mimo politiku pracoval jen dva roky

Marek Benda má čerstvě po osmapadesátých narozeninách a většinu svého dosavadního života strávil při schvalování zákonů. Jako jedenadvacetiletý student přišel v únoru roku 1990 prosadit jedinou novinku, ale nakonec zůstal a jinou práci mimo politiku a státní správu v podstatě nepoznal.

Marek Benda se narodil 10. listopadu 1968 v Praze jako nejstarší syn známého disidenta Václava Bendy a matematičky Kamily Bendové. Původ z disidentské rodiny ho v mládí značně omezoval. Ačkoliv vynikal v matematice a vyhrál dokonce matematickou olympiádu, na gymnázium ho tehdejší komunistický režim nepustil. Musel se tak spokojit se Střední průmyslovou školou strojní v Praze 5.

Matematika ho však lákala dál a v roce 1988 nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Klidné studium ale netrvalo dlouho. Již na jaře roku 1989 zorganizoval s bratrem a dalšími přáteli studentskou petici. Na podzim se pak naplno zapojil do revolučního dění a v listopadu ho jmenovali do stávkového výboru. Tehdy netušil, že ho nová role odvede od čísel rovnou k tvorbě zákonů.

Do vysoké politiky vstoupil v únoru 1990 rovnou ze stávkující fakulty. Drží tak rekord pro nejdéle sloužícího poslance v zemi.

Když do tehdejší České národní rady nastupoval, žádnou dlouhou kariéru neplánoval. Studenti tehdy bojovali za nový vysokoškolský zákon, protože se chtěli zbavit povinného zastoupení přes komunistický svaz mládeže. „Všichni mi říkali, ty máš rád stanovy a jednací řády, tak tam běž a napiš nový vysokoškolský zákon,“ popsal své začátky.

Zpočátku prý ani netušil, jak nová instituce funguje. Budova navíc vůbec neumožňovala skutečnou práci. Bývalý režim vše rozhodoval jinde a lidé na jednáních většinou jen zvedali ruce. Na místě chyběly kanceláře, počítače i kopírky a z minulosti tam zbyly jen velké lustry. Začínali tak, že texty psali přímo na místě ručně.

Jako mladý student se v budově potkával se spoustou zajímavých lidí, kteří předtím nesměli dvacet až čtyřicet let tvořit ani publikovat. První polovinu devadesátých let s odstupem hodnotí jako vůbec nejzajímavější období. Sám sice přiznal, že měl tehdy pocit, že všemu rozumí, ale naslouchat starším kolegům ho naprosto fascinovalo.

Nová činnost ho brzy zcela pohltila. Pokaždé měl pocit, že musí ještě něco dokončit. Výsledkem byla účast na přípravě klíčových změn. Spolupracoval na restitučních a privatizačních zákonech i na vzniku české ústavy.

Mimo Poslaneckou sněmovnu pracoval v podstatě jen v letech 2002 až 2004, kdy ve volbách skončil na kandidátce nízko a stal se jen náhradníkem. Vyřídil si tehdy živnostenský list a brzy zamířil na nově zřízené ministerstvo informatiky k Vladimíru Mlynářovi. Sloužil jako poradce a vedl odbor vládní agendy.

„Ale vlastně jsem dělal to samé, co do té doby, četl jsem zákony a psal k nim připomínky,“ přiznal s tím, že šlo tehdy spíše o úředničinu. Během této pauzy si začal doplňovat vzdělání a studoval práva na Západočeské univerzitě v Plzni. Měl záložní plán, že se po škole bude živit advokacií.

S plzeňskými právy se pojí i zjištění ohledně jeho rigorózní práce. Ukázalo se totiž, že se shoduje s jeho prací diplomovou. Rigorózní text navíc nesplňoval požadovanou délku a rozsahu dosáhl jen díky většímu písmu a řádkování. Sám Benda tehdy reagoval, že si chyb nebyl vědom, a text zveřejnil na internetu. Přestože mu komise doporučila k práci rigorózní řízení a zkoušku složil, na promoci nepřišel a diplom nepřevzal. Titul JUDr. proto nezískal a univerzita následně oznámila, že mu ho již nevydá. Nevyužívá ani svůj magisterský titul.

V létě 2004 se do Sněmovny vrátil jako náhradník místo poslance zvoleného do Evropského parlamentu a od té doby lavice neopustil.

S manželkou Markétou vychovali čtyři děti. Na začátku devadesátých let bývalý student často cestoval do regionů, protože měl kanceláře v Šumperku a Olomouci. To se změnilo až s vlastní rodinou. Když se narodila nejstarší dcera, žena mu řekla, aby se stáhl zpět do Prahy.

Sladit rodinný život se schůzemi prý zvládali dobře. Otec početné rodiny s dětmi pravidelně ráno vstával a vypravoval je do školy. Z domova pak na jednání odcházel o něco později. Ve volném čase nejraději chodí na houby nebo rybaří.

I když na stejném místě zasedá od počátku devadesátých let, místo nemá nikdy jisté. Opakovaně kandidoval ze spodních míst a musel spoléhat na preferenční kroužky od voličů. Podle svých slov nebere svou funkci jako doživotní a před voliče pravidelně předstupuje s prosbou o důvěru.

Před každými volbami proto rozesílá tisíce textových zpráv svým kontaktům v Praze. V telefonu má uložených přes tři tisíce čísel. Postupně se prý tato přímá kampaň mezi lidmi vždy rozkřikne. „Vždy mi pár lidí odepíše, že mě nikdy volit nebudou, tak ty si vyškrtnu. Ale jinak je rozešlu, je to součást koloritu,“ popsal Benda.

Zatím se mu tento postup vyplácí. Naposledy mandát obhájil v roce 2025 díky více než jedenácti tisícům preferenčních hlasů. Krátce poté znovu obhájil post předsedy poslaneckého klubu ODS.