Zuzana Dřízhalová patřila k výrazným tvářím tuzemských seriálů počátku milénia. Televizní diváci si ji oblíbili především jako křehkou Marcelu Rubešovou ze ságy Rodinná pouta. Její slibně rozjetou hereckou kariéru i osobní rodinné štěstí přerušila vleklá vážná nemoc. Svůj těžký zdravotní boj prohrála přesně před patnácti lety ve věku šestatřiceti let, těsně před odchodem si ale stihla splnit jeden velký a dlouho toužebný sen o rodině.
Náhoda na divadelní fakultě
Původní plány Zuzany Dřízhalové směřovaly úplně jinam než na divadelní prkna. Po maturitě na gymnáziu nastoupila na pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou. K jevištnímu umění se přibližovala jen dřívějším zpíváním v proslulém sboru Bambini di Praga. Vše se změnilo poté, co šla doprovodit svého kamaráda na přijímací zkoušky na herectví. Na chodbě DAMU ji čirou náhodou oslovil pedagog Boris Rösner, vycítil v ní talent a nabádal ji k podání přihlášky. Zkoušky nakonec úspěšně složila a svět zkumavek definitivně vyměnila za uměleckou profesi.
Po absolutoriu našla své uplatnění hned na několika významných pražských scénách. Účinkovala ve Švandově divadle i na prknech Národního divadla. Nejvíce se ovšem sžila s komorním prostředím Divadla Nablízko, kde poznala scénografa a kolegu Hynka Dřízhala. Svatbu uspořádali v pětadvaceti letech v kostele u sv. Matěje za přítomnosti velmi početné rodiny. Následující tři dny pak novomanželé oslavovali s přáteli a kamarády na horách. V televizi se objevila v mnoha úspěšných projektech včetně Četnických humoresek, seriálu Zdivočelá země nebo Ordinace v růžové zahradě 2.
Těžké zdravotní zkoušky
První vážnou zdravotní diagnózu si vyslechla už ve svých sedmnácti letech. Ošetřující lékaři odhalili onkologické onemocnění lymfatických uzlin, následovala nutná operace a úspěšná dlouhá rekonvalescence. Zákeřná choroba bohužel udeřila podruhé zhruba o pět let později. Dřízhalová i tuto druhou náročnou bitvu nakonec s velkým odhodláním zvládla. V tisku se tehdy svěřila s nutností pozitivní mysli a pevné víry v úplné uzdravení s primárním zaměřením na plnohodnotnou budoucnost. Společně s dalšími pacientkami následně založila organizaci Lymfom Help a motivovala nemocné k důslednému vyžadování odborných vyšetření.
Manželé po celou dobu svého vztahu nesmírně toužili po velké rodině a vlastním potomkovi. Seriálová herečka měla neskutečnou radost, když otěhotněla. Organismus ovšem zátěž po předchozí náročné léčbě nevydržel a o vytoužené miminko přišla.
Dvojice se proto jednomyslně rozhodla pro zdlouhavý proces adopce. Zhruba sedm měsíců před osudným koncem se na ně usmálo štěstí a do jejich domácnosti oficiálně přibyl malý chlapeček Jeníček. Roli vysněné a milující maminky si Dřízhalová užívala pouhých několik měsíců. Podle pozdějších slov její matky Jany Hanákové udělal adoptivní syn ze své nové maminky na konci života tu absolutně nejšťastnější ženu na světě.
Nečekaně rychlý konec
Třetí návrat lymfomu totiž přišel o dalších šest let později. Lékaři původně řešili domnělou silnou angínu doprovázenou vysokými horečkami, ale další důkladné ultrazvukové vyšetření odhalilo zvětšené uzliny v oblasti břicha. Velmi agresivní onkologická léčba představovala pro silně oslabené tělo příliš velkou zátěž a k prvotní diagnóze se rychle přidal fatální zápal plic. Její život vyhasl v pražské Všeobecné fakultní nemocnici ve věku šestatřiceti let. Manželovi telefonovali z oddělení zrovna ve chvíli, kdy trávil odpoledne s malým synem v parku. Okamžitě předal chlapce hlídaní a spěchal rovnou za svou ženou.
Ošetřující lékaři Hynka Dřízhala ihned po příjezdu upozornili na blížící se konec s časovým odhadem zhruba čtyř hodin. Sedl si k nemocniční posteli, vzal svou ženu pevně za ruku a tiše čekal. Zemřela mu před očima pouhých pětatřicet minut po jeho rychlém příchodu na pokoj. Později v jednom z rozhovorů popsal tyto kruté okamžiky s příměrem k filmové scéně s rovnou čárou na nemocničním monitoru.
Vdovec zůstal na výchovu čerstvě adoptovaného syna úplně sám. S postupem času našel novou partnerku, znovu se oženil a rodinu společně rozšířili o dalšího chlapce. K dospívajícímu Jeníčkovi přistupují oba velmi otevřeně a o jeho biologických kořenech i složitém startu do života s ním upřímně mluví od útlého dětství. Pravidelně mu připomínají jeho první maminku, která ho sice mohla zahrnovat láskou a vychovávat jen nesmírně krátkou dobu, ale právě on jí poskytl smysl života a stál u těch vůbec nejradostnějších a nejkrásnějších okamžiků celého jejího života.
Jako Marcelu z Rodinných pout si ji můžete připomenout na prima+.
