Když dorazil Kolda z Ulice do školy ve slunečních brýlích, které odmítal sundat, bylo jasné, že to není jen tak. Nakonec se podařilo zjistit pravdu, že dostal ránu od svého otce. Ota se rozhodl, že to nenechá jen tak a na jeho otce si teď po svém došlápne. Ten bude na konci jen mlčky zírat.
Pozvánka do ředitelny
Ota si pozval do školy Koldova tátu a i s Martinem se pak měli dostavit k němu do ředitelny. Tam už na ně čekají i s Eddiem – třídím Koldy. Oběma hned po jejich příchodu padne pohled na pravou ruku Koldy staršího, která je v ortéze.
Když se pozdraví, nabídne Ota, aby se nejprve posadili. „Pane řediteli, nemám moc času, musím do práce. Takže rovnou k věci,“ odmítne jeho snahu přátelskou atmosféru a zajímá se, jaký postih jeho syna čeká. „Postih? O žádným postihu nic nevím,“ podiví se Ota a začne rozehrávat svoji připravenou hru.
Co je to za divadlo
„Tak co je tohle za divadlo? Je tady pan třídní… O počasí si asi povídat nebudeme, že?“ Ota se jen pousměje a souhlasí, že to rozhodně nebudou. „Budeme si povídat o vašem synovi. No, proto jsem ho taky přizval. Já totiž chci, aby na vlastní uši slyšel, jak jsme na něj všichni na škole hrdí.“
Kolda starší jen vrhne na syna pohled a nechápe, kam tím ředitel míří. „Tak asi jste už od něj slyšel, jak skvěle zasáhl minulý týden. Ale s kolegou Rambouskem jsme se obávali, že vám to ve vší skromnosti vylíčil méně důležitě, než to doopravdy bylo,“ objasní mu důvod návštěvy Ota.
Koldův táta v tom má ale jasno: „Porval se a odvezli ho policajti. To mi nepřijde bůhvíjak skvělý.“ Do rozhovoru zasáhne Eddie s tím, že jeho syn se podílel na dopadení člověka, který dával dívkám do pití omamné látky a poté se je snažil zneužít.
Měl byste být hrdý
Ota jej prosí o diskrétnost, případ je totiž stále otevřený. „Ale měl byste být na svého syna hrdý. Udělal to, co považoval za nutné. Nasadil vlastní kůži a za to si zaslouží respekt,“ pronese Eddie pochvalu a Martin se jen pousměje. „Ostatně to chudák odnesl i monoklem,“ dodá ještě Eddie. Kolda starší neví v tu chvíli kam s očima.
Ota ještě doplní, že dostane pochvalu ředitele i písemně a následně dodá, že by Martina rád pochválil školním rozhlasem. Tentokrát se do konverzace zapojí i Martin s tím, že jen to ne. „Nemáš se za co stydět. Seš hrdina a všichni by to měli vědět,“ usmívá se Puklický. Eddieho ještě zajímá, jestli mají zmínit někoho ze školy, kdo pomáhal pachatele chytit. Martin ze sebe vysouká, že Michal Klíma, ale ta pochvala rozhlasem podle něj rozhodně není nutná.
Nějaký úraz?
„Když tě pan ředitel chce pochválit, necháš se pochválit,“ rozhodne Kolda starší. „Dobře… Tak děkuju,“ řekne odevzdaně Martin. Ota se pak ještě obrátí na jeho otce s tím, že to, co Martin udělal, je pro všechny spolužáky dobrý příklad. „Podal bych vám ruku, ale vidíte, vy jste zraněný. Nějaký úraz?“ rýpne si Ota. Poté se všichni rozloučí a sotva se za Martinem a jeho otcem zavřou dveře, Ota se začne smát. Tohle mu vyšlo.
Premiérové díly seriálu Ulice sledujte každý všední den v podvečer na Nově a s předstihem na ONEPLAY.
