Herec Oldřich Vlach oslavil začátkem července své půlkulaté jubileum na nemocničním lůžku. Po pádu a zlomenině krčku stehenní kosti musel podstoupit operaci. Nyní rehabilituje a jeho největším přáním je návrat domů. Vzpomíná při tom na své divadelní začátky i na nedávno zesnulou manželku Janu.
Úraz těsně před narozeninami
Bolestivá událost zasáhla Oldřicha Vlacha těsně před jeho pětaosmdesátými narozeninami. Po pádu okamžitě putoval do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Následovala operace krčku stehenní kosti a nyní jej čeká dlouhá rekonvalescence. Vlach však vykazuje pevnou vůli a dělá pokroky.
„Chodil jsem s chodítkem a teď mám novinku. Už jsem přešel na berle,“ popsal aktuální stav deníku. Dává na sebe velký pozor, aby udržel rovnováhu a vyhnul se dalšímu pádu. „Snažím se, seč mohu. Chci se zase vrátit domů,“ dodal odhodlaně.
Vážné zdravotní potíže v minulosti
Podobně těžkou zkouškou prošel Vlach už v roce 1998. Tehdy přestal chodit kvůli obrovským bolestem páteře. Lékaři zpočátku vyslovili chybnou diagnózu rakoviny a dávali mu půl roku života. Skutečnou příčinou byl těžký zánět.
Lékaři mu museli odstranit dva obratle a nahradit je titanovými destičkami. Po operaci se v rehabilitačním ústavu musel znovu učit chodit. Hereckou dráhu definitivně opustil v roce 2020 kvůli zúženému míšnímu kanálku. Silné bolesti nohou mu znemožnily pokračovat v práci.
Naposledy natáčel seriál Hvězdy nad hlavou. Hůl, kterou v roli starého muže používal, už tehdy reálně potřeboval jako oporu. „Všechno jsem už zapíchl, všechny nabídky s díky odmítám. Žiju jako jezevec,“ svěřil se loni.
Divadelní začátky a drzé přijímačky
Úctě k práci se naučil už v dětství. Jeho otec pracoval jako lakýrník ve Škodovce a vstával velmi brzy ráno. Matka byla účetní a ve volném čase se věnovala ochotnickému divadlu. Vlach se poprvé hlásil na DAMU v roce 1958.
Předvedl dramatický monolog Radúze upoutaného na skále. Komise pod vedením Vítězslava Vejražky se jeho naivnímu výstupu smála a poslala ho domů. Po absolvování stavební nástavby a vojenské službě u dělostřelců v Klatovech to zkusil znovu.
Zvolil si postavu opilého feldkuráta Katze ze Švejka. Během výstupu odhodil nedopalek cigarety přímo do čela slavného pedagoga Miloše Nedbala. Překvapený profesor jeho drzost ocenil a na školu ho přijal. Později mu doporučil angažmá v Divadle Na zábradlí, kde zažil slavnou éru pod vedením režiséra Jana Grossmana.
Filmové role a ušlá příležitost
Po divadelních úspěších přicházely i filmové nabídky. Režiséři ho často obsazovali do rolí svérázných postaviček. Scenárista Zdeněk Svěrák pro něj původně napsal roli tatínka Součka ve slavném filmu Obecná škola. Režisér Jan Svěrák nakonec svého otce přesvědčil, aby postavu z rodinných vzpomínek zahrál raději on sám.
Diváci si ho zamilovali v mnoha jiných filmech a seriálech. Rád na svou bohatou profesní dráhu vzpomíná, přestože se po zdravotních komplikacích rozhodl definitivně odejít na odpočinek. Nyní veškerou energii věnuje návratu do běžného života.
Smutek po odchodu manželky
Na začátku tohoto roku zasáhla herce velká osobní ztráta. Ovdověl a přišel o manželku Janu. Domek v pražských Střešovicích spolu stihli ještě v minulosti upravit na bezbariérový. Ztrátu životní partnerky nese velmi těžce.
„Čas se posunul a život mi uštědřil strašnou ránu přímo na komoru. Odešla mi moje milovaná žena,“ vyjádřil své pocity na jaře. Nyní o něj pečuje ošetřovatel, který se staral o režiséra Jiřího Menzela.
Vlach má podporu také od Nadačního fondu nesoucího Menzelovo jméno. Doma na něj čeká velká opora v podobě adoptované fenky Marušky. Zvířecí společnost mu dává motivaci k dalšímu cvičení a brzkému návratu z nemocničního pokoje.
