„Ještě pět minut.“ Na tuhle rozespale zabručenou větu následuje posunutí časomíry na mobilu nebo budíku o pět minut dopředu a zavření očí. Zvyk nebo zlozvyk posouvání nutného vstání z postele zná nejspíš každý. Náhledy na prospěšnost nebo škodlivost se přitom různí. Někdo si klidně nařizuje budíka hodinu předtím, než musí vstávat. Má něco takového smysl?
Nic zvláštního
Jestli se při tomto návyku cítíte jakkoli provinile, buďte v klidu. Zaprvé nejste sami, protože budík oddaluje hodně lidí. Podle jednoho z posledních výzkumů zůstává 57 % dospělých při druhé či pozdější výzvě budíku ještě v posteli. Jen těžko také najdete aplikaci nebo přístroj bez tlačítka „snooze“, takže je funkce stále populární.
Škodlivost je sporná
I když panuje obecný názor, že jde v zásadě o zlozvyk, není to tak úplně pravda. Experti na spánek tvrdí, že právě více budíků může teoreticky narušit spánkový vzorec. V polospánku to vypadá hrozně lákavě, jenže během pár minut se tělo opět pohrouží do snění. No a další budík ho hrubě přeruší.
Faktem je, že na jasné stanovení škodlivosti jednoduše chybí data z výzkumů. Nikdy totiž nebyl podrobněji zkoumán fenomén odkládání buzení, většina údajů tak pochází z výzkumů souvislosti spánku a stresu. „Lékaři jsou v obecné rovině proti používání této funkce. Když jsme k tomu ale chtěli najít nějaká průkazná a tvrdá data, nic jsme nenašli,“ uvádí neurobiolog Stephen Mattingly z Universit of Notre Damme v Indianě.
Bez vlivu na stres
Studie zveřejněná v Journal of Sleep Research sledovala více jak 1 700 dospělých, kde 69 % uvedlo, že odkládání budíku běžně praktikují. Lidé si tak prodlužují dobu odpočinku, v průměru je to 22 minut. Někdo se takto ale dostane i na tři hodiny. Platí to hlavně pro mladší populaci a tzv. sovy, tedy lidi aktivní navečer.
Nejčastějším důvodem byla přílišná ospalost, na druhém místě pak prostě příjemný pocit v posteli. Analýzou pozorovaní přišli badatelé na zajímavou věc. Při odložení buzení o 30 minut se sice spáči připravili o šest minut skutečného spánku, hladinou stresového hormonu kortizolu v organismu to však nijak nehnulo.
Pokud můžete, klidně
Zdřímnutí navíc se neprojevilo ani další únavou, náladou, kvalitou spánku nebo horším soustředěním. To poslední se u nich dokonce mírně zlepšilo. Při nuceném probuzení na „první dobrou“ na tom byli naopak hůř.
„Výzkum naznačuje, že neexistuje důvod, proč bychom si ráno nemohli přispat, když chceme. Zvláště pokud jde o zdřímnutí na dobu 30 minut. Těm, kteří se ráno cítí dlouho ospalí, to může pomoci, aby byli bdělejší,“ uvedla Tina Sundelin ze Stockholmské univerzity.
Tzv. power nap
Zdřímnutí na 30 minut doporučují i mnohé knihy o osobním rozvoji v rámci time managementu. Je totiž nesmysl věnovat se složitým úkolům, pokud je člověk unavený, například hned po obědě. Právě oněch 30 minut pomůže tělu se pořádně „nabít“. I ráno se pak postup s několika budíky může stát plynulejší metodou přesunu z odpočinku do aktivního režimu.
Zdroje: VTMZive, WaveRozhlas, Deník, PozitivniZpravy, WileyOnlineLibrary
