Divadelní a filmový tvůrce Jan Kačer by letos na začátku října oslavil devadesáté narozeniny. Režisér a představitel rytíře Armina ze snímku Údolí včel zemřel předloni ve věku sedmaosmdesáti let. Za svůj život si prošel profesními zákazy, ocitl se bez angažmá a čelil vynucenému odloučení od manželky Niny Divíškové.
Příprava na Údolí včel
Jan Kačer se narodil 3. října 1936 ve východočeských Holicích. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni a následně režii na pražské DAMU, kde potkal svou budoucí manželku Ninu Divíškovou. Svatba proběhla v roce 1962. Na plátně se poprvé výrazně prosadil v šedesátých letech, kdy přispěl do děl československé nové vlny. Svojí první velkou filmovou roli získal ve snímku Smrt si říká Engelchen z roku 1963.
O čtyři roky později přijal nabídku ztvárnit fanatického řádového rytíře Armina von Heide v historickém dramatu Františka Vláčila Údolí včel. Pro tuto postavu se naučil latinsky, zvládl jízdu na koni a zhubl patnáct kilogramů. V kinech se objevil také ve filmech Každý den odvahu, Nikdo se nebude smát nebo v crazy komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Zahrál si rovněž v psychologickém dramatu Flirt se slečnou Stříbrnou. Stál u zrodu pražského Činoherního klubu, kde jako režisér připravil inscenace ruských klasiků Revizor či Višňový sad.
Tajemství na půdě
Rodinu ovlivnily události z období druhé světové války. Jeho otec měl židovský původ a z obavy před nástupem nacistů se oběsil. Chtěl tak zabránit tomu, aby jeho nejbližší skončili v koncentračním táboře. Matka před ním otcův čin tajila.
„Dlouho jsem nevěděl, že skončil tragicky a že se kvůli nám zabil. Až když mi bylo kolem devatenácti let, objevil jsem na půdě utržený špagát a zeptal jsem se,“ prozradil před lety. „Máma mi řekla, že se táta oběsil, když přišli Němci, a on se bál, že bychom kvůli němu skončili v koncentráku. Doslova a do písmene se pro nás obětoval.“ Jan Kačer pocházel z rodiny továrníka a původ mu komplikoval situaci i v době socialismu.
Roky bez příjmů a angažmá v Ostravě
Po srpnu 1968 putovala řada jeho filmů do trezoru. Na začátku sedmdesátých let dostal výpověď z Činoherního klubu a zůstal čtyři roky bez stálé práce. „Zjistil jsem, že ze dne na den nemám žádné peníze, a on mi nikdo nepomohl,“ uvedl v pořadu České televize 13. komnata. Propuštění nesl těžce a po letech přiznal, že muž v plné síle v takové situaci těžko hledá motivaci fungovat dál.
Později získal režijní a herecké angažmá v ostravském divadle. Do slezské metropole odjížděl sám, v Praze nechal manželku a dcery Simonu, Kláru a Adélu. Nina Divíšková odmítla přesun z profesních důvodů. „Kdybych já šla do Ostravy, těžko se mi bude vracet, říkala jsem si. Postarší herečku už v Praze nikdo chtít nebude,“ vysvětlila v dřívějším rozhovoru pro Novinky.cz. V Ostravě neměl herec stálé bydlení, proto přespával ve vlaku, v šatně nebo u kamarádů. Domů do Prahy jezdil na víkendy.
Tento režim trval devět let. O chodu domácnosti v té době mluvil s respektem k manželce. „Dokázala zázrak, který já bych na jejím místě nedokázal nikdy. Uživit ty děti. Nikdy jsme neměli hlad, vždycky tam bylo čisto, vypráno, vždycky tam bylo pochopení,“ popsal.
Odchod z činohry a zdravotní komplikace
Do Prahy natrvalo zamířil v roce 1986 jako člen souboru Laterny magiky. O něco později působil v Divadle na Vinohradech a od roku 1997 zakotvil jako herec v Národním divadle. Odtud dobrovolně odešel v roce 2015.
V televizi si ho diváci pamatují ze seriálů Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy či Ordinace v růžové zahradě. Angažoval se také v politice. V roce 1990 usedl za Občanské fórum do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde vydržel dva roky. Jeho pozdější dvě kandidatury do Senátu úspěšné nebyly. Své zkušenosti sepsal do čtyř autobiografických knih.
Za své dílo převzal medaili Za zásluhy I. stupně a Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Ke konci života trpěl zdravotními problémy. Omezovala ho neuropatie, podstoupil operaci srdce a potýkal se s cirhózou jater. V červnu 2021 zemřela Nina Divíšková na následky Alzheimerovy choroby. O necelé tři roky později zamířil Kačer do nemocnice se zápalem plic. Na vlastní žádost se vrátil domů, kde předloni 24. května zemřel. Bylo mu sedmaosmdesát let.
