Inger Nilsson si diváci po celém světě pamatují jako rošťáckou dívku s rezavými copy ze seriálu Pipi Dlouhá punčocha. Od natáčení slavných příběhů uběhlo více než padesát let a oblíbená herečka dávno vyměnila zářivou barvu vlasů za elegantní blond. Místo neustálé pozornosti fotoaparátů si nyní užívá naprostého klidu a střeží si své soukromí. Rodačka ze švédského městečka Kisa slaví sedmašedesáté narozeniny.
Bez pohádkového honoráře
Do deseti let žila Nilsson naprosto nenápadným životem. Pak tvůrci hledali představitelku hlavní hrdinky pro televizní adaptaci a vybrali si právě ji. Úspěch mezinárodního projektu z roku 1969 byl ohromující. Dětská hvězda musela brzy dospět a trávila většinu času ve světlech reflektorů. Sama přitom literární předlohu vůbec neznala.
Pro španělskou televizi kdysi s úsměvem prohlásila, že je ve Švédsku snad jedinou osobou, která příběhy o pihovaté dívce nikdy nečetla. Před kamerou si získala miliony fanoušků po celém světě. Velké jmění jí to ovšem nepřineslo. Švédské zákony tehdy neumožňovaly vyplatit dětským hercům více než jeden jednorázový honorář. Uplatnila se také jako zpěvačka ústřední písně Tady přichází Pipi. Později dokonce nazpívala finskou verzi, ačkoliv tento severský jazyk vůbec neovládala.
Odmítnutí nepatřičné nabídky
V období dospívání přicházely další pracovní příležitosti. Kolem patnáctého roku života dostala návrh na roli ve filmu, kde by se objevila zcela nahá. Rodina návrh rezolutně odmítla s vědomím, že by takový krok vážně poškodil její osobní pověst. Scénář se nakonec nikdy nedočkal realizace.
Tento fakt odhalil snahu producentů parazitovat na její slávě a využít její jméno k levnému výdělku. Nilsson se následně z uměleckého světa stáhla. Věnovala se studiu a běžným civilním povoláním. Pracovala mimo jiné jako lékařská sekretářka ve Stockholmu. Zkusila i hudební dráhu a vydala desku s disko a rockovými písněmi. Album sice nebouralo hitparády, doma se stalo populární raritou.
Boj o hereckou identitu
K umělecké profesi se vrátila až v dospělosti. Vystudovala herectví a začala působit v menších divadlech. Koncem roku 2001 jezdila po zemi s divadelní adaptací psychologického thrilleru Misery, kde ztvárnila hlavní ženskou roli. Zaměřila se také na tvorbu krátkých snímků určených speciálně pro filmový festival v Göteborgu.
Zásadní televizní příležitost pak přišla s německým kriminálním seriálem Der Kommissar und das Mee v roce 2007. Získala pravidelnou roli soudní lékařky Ewy Svensson a upevnila si tak pozici i u dospělého publika. Zahrála si ve filmech Tady a potom nebo Svart cirkel.
Svůj osobní život si však úzkostlivě střeží. Nikdy se nevdala a zůstala bezdětná. „Samozřejmě bych ráda měla muže a děti, ale nemohla jsem najít toho pravého,“ svěřila se herečka pro média. Vztahy končily brzy a ona často řešila dilema, zda partnery zajímá její skutečná osobnost, nebo postava z dětství.
Přirozená elegance
Dnes by v ní zrzavou rošťandu hledal málokdo. Zvolila přirozený blond odstín a vyzařuje z ní vnitřní klid. Svého účinkování v dětském hitu s odstupem času nelituje. „Ta role ovlivnila můj život spíše pozitivně. Mám ji ráda,“ dodala k tématu starých časů.
Lidé ji na ulici občas stále poznávají, avšak jak sama prozradila, většina ji bez zrzavých copů již mine bez povšimnutí a s její nejslavnější rolí už si ji spojí jen málokdo. Ona sama dává přednost klidnému životu daleko od pozornosti bulváru a veřejného tlaku.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}