Bronislav Poloczek patřil k výrazným tvářím českého filmu, televize i divadla. V pátek by oslavil narozeniny a diváci si ho mohou opět připomenout díky letním reprízám komediálních formátů. Televizní obrazovky aktuálně plní jeho zemitý humor, který tak trochu kontrastuje s jeho skutečným osobním osudem. Za maskou bodrého chlapíka se ukrýval muž zasažený hlubokou rodinnou ztrátou.
Zmařené studium a herecké začátky
Poloczekovo dětství v Horní Suché ve Slezsku poznamenal komplikovaný rodinný původ. Otec za druhé světové války bojoval v britské armádě a minulý režim tuto skutečnost tvrdě trestal. Poloczek se v mládí věnoval fotbalu i závodnímu běhání a původně plánoval studium přírodních věd. Kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu se však na vysněný obor zapsat nesměl.
Východiskem pro další životní kroky se stalo herectví. Přijímací zkoušky na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění skládal ještě v rodné polštině. Český jazyk si perfektně osvojil až během následujících dvou let studia. Později se k nerealizovanému vědeckému snu vrátil alespoň před kamerou. Tvůrci seriálu Hospoda totiž tento skutečný životní detail vložili do úst jeho postavě.
Divadelní prkna a odchod z Ulice
Po angažmá v oblastních divadlech zamířil rovnou do Prahy. Zakotvil ve Studiu Ypsilon a následně vystoupal až na prestižní jeviště Národního divadla. Na televizních obrazovkách si ho publikum pamatuje jako kapitána Ořecha z Černých baronů nebo štamgasta Tomáše Babulu. Právě postava rozvedeného topiče sdílejícího byt s dcerou a vnučkou těší diváky každý všední podvečer. Komediální Hospoda totiž v letním vysílacím schématu plynule nahradila pauzírující seriál Ulice.
Zvláštní spojitost nastala právě u tohoto nekonečného televizního seriálu. Poloczek do Ulice nastoupil hned v první sezóně jako Stanislav Nykl. Roli prvního manžela místní drbny ale velmi rychle opustil. „Musel jsem to udělat, protože jsem se připravoval na novou divadelní roli,“ vysvětlil tehdy své pohnutky. Z vlastní iniciativy požádal scenáristy o usmrcení postavy, protože se nechtěl dlouhodobě uvázat k nekonečnému natáčení.
Předčasný odchod osudové lásky
Osobní život pevně spojil se spolužačkou Zdenkou. Vzali se v jeho osmnácti letech a dlouhá léta tvořili spokojený pár. Manželka mu vytvářela klidné zázemí a společně vychovávali syna Bronislava. Rok před plánovanou oslavou čtyřicátého výročí svatby však Zdenka náhle zemřela. Ve svých šestapadesáti letech se Poloczek stal vdovcem a tato tragická událost ho zlomila.
Přišel o chuť do dalších pracovních i osobních plánů. „Obsazoval jsem ho poměrně často, jako herec byl skvělý, měl jsem ho rád,“ popsal tehdejší situaci režisér Václav Vorlíček. Podle jeho slov se herec po úmrtí ženy zcela uzavřel a stal se nabručeným samotářem. Okolí i kolegové tuto velkou životní změnu plně respektovali a chápali ji. Kolega z herecké branže Jiří Menzel později potvrdil, že svá vnitřní trápení si nosil v sobě a na veřejnosti je nedával najevo.
Závěrečné roky v ústraní
Herec překonal infarkt i mrtvici, kvůli přísně nařízené lékařské dietě zhubl přes třicet kilogramů a na divadelní prkna se vracel už jen zcela nárazově. Národní divadlo na vlastní žádost opustil v roce 2010. Na filmovém plátně se naposledy objevil v pohádce Saxána a Lexikon kouzel.
„Žil jsem celý život ze dne na den,“ posteskl si krátce před koncem kariéry. Tehdy otevřeně přiznal, že se cítí starý a odevzdaně čeká na konec. Začátkem března roku 2012 ho postihla další silná srdeční slabost. Byl hospitalizován ve Vinohradské nemocnici a po jedenácti dnech zemřel.
„Mohl ještě žít. Už ale nechtěl a bylo to na něm poslední dobou opravdu vidět,“ pronesla dojemně na pohřbu herečka Jiřina Bohdalová. Jako letitá kamarádka ze sousední chalupy v Českém ráji dodala, že se mu vlastně splnilo jeho jediné poslední přání.
