Arnošt Goldflam v úterý 22. září oslaví osmdesáté narozeniny a stále překvapuje svou tvůrčí energií. Stačilo přitom docela málo a místo herectví se mohl celoživotně věnovat medicíně. Dnes se doma v rodinném kruhu v klidu ohlíží za nečekanými profesními zvraty i radostmi pozdního otcovství.
Rodinné vztahy a útěk k divadelní režii
Arnošt Goldflam vyrůstal v Brně a umělecká dráha u něj zpočátku vůbec nepřipadala v úvahu. Otec Otto měl o synově budoucnosti jasnou představu a trval na tom, aby pokračoval v rodinné tradici jako lékař. Goldflam ale už po dvou semestrech z medicíny odešel. Otce to rozzlobilo natolik, že syna poslal pracovat do slévárny a nakonec skončil jako skladník na brněnském výstavišti.
Sám tatínek představoval mimořádně svéráznou postavu. Jako válečný veterán se dožil osmadevadesáti let a do vysokého věku si udržel obrovskou slabost pro ženy. „Pokaždé mě pověřil, abych dal inzerát na seznámení,“ prozradil Goldflam. Jeho otec se dokonce v 93 letech rozhodl, že se rozvede. „Sehnal jsem mu advokáta a ten se táty ptal, co má napsat jako důvod žádosti o rozvod. Že tam přece nemůže napsat se*uální nesoulad. Táta se urazil a řekl, že všechno bylo kompletní,“ zavzpomínal Goldflam v pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
K divadlu ho nakonec překvapivě přivedlo velké zklamání v lásce. Po rozchodu s přítelkyní se velmi trápil a ze žalu výrazně zhubl. Aby tíživou životní etapu uzavřel, rozhodl se pro úplný restart a zkusil štěstí u přijímaček na Janáčkovu akademii múzických umění.
Zmrzlinové natáčení a překvapivý pohádkový úspěch
Před filmovou kamerou se setkal s řadou výjimečných osobností. Zásadní vzpomínky má na natáčení komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Obávaná režisérka Věra Chytilová na něj na rozdíl od mnoha ostatních kolegů nikdy nekřičela. Její styl práce mu naprosto vyhovoval a poskytoval dostatek prostoru pro hereckou improvizaci.
Během natáčení panovalo úmorné letní vedro. Goldflam se potřeboval nutně zchladit a vesnický obchod tehdy nabízel jen jeden jediný druh zmrzliny. Během dne jich tak spořádal rovnou sedm. Není divu, že po takovém výkonu ji pak hodně dlouho nemohl ani vidět.
Nečekaný úspěch zaznamenal i s pohádkou Lotrando a Zubejda. V době jejího vzniku vůbec nepředpokládal tak velkou oblibu u diváků. Dnes tento snímek tvoří nedílnou součást svátečního televizního programu.
Pozdní otcovství a jízdy hromadnou dopravou
Po prvním osmnáctiletém manželství našel pevné zázemí po boku o čtyřiadvacet let mladší výtvarnice Petry Štětinové. Společně nedávno oslavili stříbrnou svatbu a jejich pracovní i osobní životy se harmonicky prolínají. Manželka mu pravidelně ilustruje jeho autorské knihy.
Rodina se postupně rozrostla o syna Ottu Antonína a dceru Mimi Irenu. Oba potomci přišli na svět až v hercově vyšším věku. „Když se člověk stará o děti ve vyšším věku, má už sice určité zkušenosti, ale nemá tolik sil,“ svěřil se herec. Pozdní otcovství mu podle jeho slov přineslo především obrovský nadhled. Doma uplatňuje vlastní výchovnou metodu založenou na lásce, spolehlivosti a důvěře.
S dětmi úmyslně vybudoval hluboký kamarádský vztah plný vzájemného pochopení. Celá domácnost svorně odmítá řízení a spoléhá výhradně na veřejnou dopravu. Společné cesty vlakem nebo tramvají tak tvoří běžnou součást jejich rodinného rytmu.
Zapisování cizích hovorů a touha po klidu
Náročnou profesi divadelního režiséra i pedagogickou činnost na uměleckých školách už Goldflam definitivně pověsil na hřebík. Tyto povinnosti pro něj začaly představovat příliš velkou fyzickou i psychickou zátěž, menší filmové role ale dodnes s radostí přijímá. Naposledy se objevil v komedii Moře na dvoře nebo v německém seriálu Jossi.
Dlouhodobě ho trápí nepříjemné úzkostné stavy a svazující pocity blížící se katastrofy. „Mám takovou blbou povahu, že pořád žiju v očekávání nějaké katastrofy. A s tím strachem se stále potýkám,“ popsal své vnitřní boje pro iDNES.cz. Kvůli těmto problémům se musel spolehnout na odbornou pomoc a předepsané léky. Vnitřní klid nachází při pozorném naslouchání hovorům cizích lidí v dopravních prostředcích.
Útržky konverzací si pečlivě zapisuje do notýsku a následně je přetváří do příběhů ve svých knihách. Přestože trvale bydlí v pražské Ruzyni, myšlenkami se v literární tvorbě neustále vrací do Brna ke vzpomínkám na mládí. Velkolepou oslavu nadcházejících osmdesátin neplánuje. „Já osobně to neplánuju slavit nijak. Nejradši bych strávil společný čas s rodinou u oběda nebo večeře,“ prozradil Goldflam.
