David Schwimmer z Přátel slaví 60 let. Kdysi tmavovlasý Ross dnes nosí šediny a randí s mladší lékařkou

David Schwimmer slaví šedesátiny a s o třicet let mladší přítelkyní Elianou Jolkovsky se drží mimo dosah fotoaparátů. Od dob prvních sérií Přátel se raději vyhýbá novinářům i fanouškům, kteří ho na vrcholu slávy dokázali pořádně vylekat. Omezené cestování za prací mu nyní dává prostor pro patnáctiletou dceru Cleo, se kterou žije v New Yorku.

Loni v prosinci vyrazil na rande do newyorských ulic. Šel s tehdy devětadvacetiletou lékařkou Elianou Jolkovsky, se kterou ho fotografové poprvé přistihli v lednu téhož roku v Beverly Hills. V zimním městě se oba sladili do černé barvy.

Z vlasů mu dnes už zmizela tmavá barva, úsměv s hlubokým hlasem si ale ponechal. Vztah oficiálně ani jeden z nich nekomentoval a Eliana ten den na svůj Instagram napsala k fotce u vánočního stromku zprávu: „Veselé a zářivé.“

O ní se ví, že v roce 2021 dokončila studium medicíny na kalifornské univerzitě UCLA, působí jako židovská aktivistka a doma chová kočku. Jde o první delší známost od konce jeho manželství s britskou umělkyní Zoë Buckman. S tou se rozešel v roce 2017 a od té doby platí za ukázkový rozvedený pár.

Společně se starají o patnáctiletou dceru Cleo, kvůli které se trvale usadil na východním pobřeží a omezil delší odloučení.

View this post on Instagram

Rodina u něj v posledních letech stojí vždy na prvním místě. Omezil dokonce přijímání velkých filmových rolí. „Můj život je opravdu o mé dceři. Vážně si myslím, že tohle je nejsmysluplnější část mého života, tenhle čas s ní,“ řekl v podcastu Table Manners a přiblížil svůj současný postoj.

Cestování na natáčení mimo město snížil na naprosté minimum, protože s ní chce strávit maximum volného času. Loni sice dotočil druhou sérii seriálu Husí kůže a v poslední době hrál v komedii Intelligence, velkým projektům na druhém konci země se ale obloukem vyhýbá.

Stabilita v osobním životě mu dovoluje vybírat si, kam investuje energii, a namísto filmových pláten to často bývá spíše divadlo nebo režie. O masivní popularitu spojenou se ztrátou soukromí už nestojí.

První náraz nečekaného úspěchu ho totiž v devadesátých letech silně zaskočil. Režisér Přátel James Burrows vzal v roce 1994 celou partu herců do Las Vegas, aby si naposledy užili úplnou svobodu. Tehdy jim poradil, ať si zapamatují onen moment. Šlo o poslední dny, kdy mohli projít kasinem jako obyčejní lidé, aniž by je někdo poznal.

Režisér měl naprostou pravdu, což seriálový Ross brzy pocítil na vlastní kůži. „Na letišti v Los Angeles jsem se snažil najít svůj let. Nejsem z těch herců, co s sebou mají doprovod. Jsem jenom já. Šel jsem sám a najednou jsem slyšel hrůzostrašný jekot. Vážně jsem se lekl. Myslel jsem, že tam někoho bodli,“ řekl loni v dubnu v podcastu Making a Scene. Vzápětí k němu přiběhl hlouček dívek a začaly ho tahat za oblečení.

„Zkrátka ječely, popadly mě a nechtěly mě pustit. Bylo to strašné. Trvalo mi dlouho, než jsem se s takovou slávou srovnal,“ dodal k tehdejší zkušenosti s fanoušky. V té době za ním všude jezdila tři auta a neznámí lidé ho čekali před domem, takže neměl vůbec žádné soukromí. Kvůli neustálé pozornosti si vypěstoval zvyk nosit baseballovou čepici, dívat se do země a schovávat se před lidmi na ulici. Z pozorovatele života se ze dne na den stal člověkem na útěku.

Dlouhou dobu mu kvůli nechtěné pozornosti vadila znělka I’ll Be There For You od kapely The Rembrandts, která americký sitcom natrvalo proslavila. Slýchal ji všude a téměř v každém rozhovoru.

„Ať už jste šli do nějaké show nebo poskytli rozhovor, byla to vaše úvodní písnička. Takže jsem na ni nějakou dobu nereagoval úplně dobře,“ vysvětlil tehdejší odpor. Názor změnil až po mnoha letech, když se na seriál začala dívat jeho devítiletá dcera.

„Dělal jsem třeba snídani a z vedlejšího pokoje jsem slyšel, jak se moje dítě směje. Můj celý vztah k té písničce i k seriálu se v tu chvíli zase změnil,“ dodal ke svým vzpomínkám. S odstupem dvaadvaceti let od natočení poslední epizody hodnotí práci v sitcomu jako výjimečnou profesní zkušenost, která mu otevřela dveře k dalším projektům.

Už v začátcích natáčení navíc ukázal smysl pro týmovou hru, když dostal nabídky na velké filmy a mohl vydělávat víc peněz. Ostatním navrhl, aby o honorářích vyjednávali společně jako malý odborový svaz. Nakonec to celé partě pro poslední dvě řady zajistilo plat milion dolarů za jednu odvysílanou epizodu.