Jana Adámková hlásila počasí na Nově a uváděla zprávy s Voříškem. Dnes zpovídá hosty ve vlastním pořadu

Jana Adámková pět let hlásila na Nově počasí a pak usedla vedle Karla Voříška do Televizních novin. Když si s manželem přáli druhé dítě, dala přednost rodině a o místo na obrazovce přišla. Letos rozjela vlastní pořad na YouTube a za sebou má i chvíli, kdy jí v devátém měsíci těhotenství ochrnula půlka obličeje.

Kanál Otázka pravdy založila letos 23. února a od té doby na něj nahrála 53 videí. S Antonínem Pařízkem probírala, čeho se bojí porodníci, s Viktorem Ujčíkem hokej, kabinu, ego a prohry a s Vítězslavem Kremlíkem zase otázku, jestli zachraňujeme klima, nebo vyhazujeme peníze.

Klasická interview ani vyostřené hádky to být nemají. Zve si vědce, lékaře, psychology i filozofy. „Kladu otázky, které pomáhají lidem lépe rozumět sobě i světu,“ říká o svých videích. Kanál má zatím necelou tisícovku odběratelů a přes 126 tisíc zhlédnutí.

Na obrazovku se kdysi chtěla vrátit. Předloni na oslavě třicátin Novy řekla, že pořád přednáší a vystupuje a kontakt s lidmi jí nechybí, ale kdyby přišel zajímavý pořad, ráda ho vezme. Jeden si nakonec udělala sama.

Vedle toho dělá manažerku anglické firmy PANET, která prodává patentované technologie, a v kurzech MBA učí komunikaci. K magisterskému titulu si mezitím přidala doktorát i MBA.

Upovídaná byla podle rodičů snad od narození. Oba učili na střední škole v Jihlavě a malá Jana za nimi chodila do tříd. Od čtyř do patnácti let ale hlavně dřela v moderní gymnastice: v šest vstávat, ráno trénink, pak běžet do školy a odpoledne znovu. V osmnácti odešla do Prahy na pedagogickou fakultu.

Ještě při studiu učila na základní škole v Praze 4 češtinu, angličtinu a tělocvik. Jedním z jejích žáků byl Lukáš Kumpricht, pozdější zpěvák z divadla Ta Fantastika a Hudebního divadla Karlín. Po letech si pořád pamatovala, že seděl ve třetí lavici v řadě u okna.

Pak šla na konkurz do Novy. „Rozhodně ne kvůli financím. Peníze pro mě nejsou hnacím motorem, pro mě je důležité, aby mě to, co dělám, bavilo. Jsem Vodnář a to asi komentář ani nepotřebuje,“ řekla před lety pro Právo.

Na Nově začínala, když stanici byly tři roky. Pět let hlásila počasí a pak dva roky uváděla s Karlem Voříškem Televizní noviny. Staršímu synovi Péťovi bylo pět a s manželem, fotografem, chtěli druhé dítě. Na nic dalšího už čekat nechtěla.

„Život je o rozhodnutích a já dala jednoznačně přednost rodině. O práci jsem po mateřské samozřejmě přišla, ale jak říkám, každý máme možnost volby,“ řekla.

Už v roce 2002 založila Moderátorskou školu D3 a za její metodiku byla nominovaná na mezinárodní cenu International Socrates Award. Vymyslela i řečnickou soutěž pro školáky Mladý Demosthenes. Kdo bude mluvit první, se v ní losuje. Jako rozená Dolejší totiž sama chodila k tabuli vždycky mezi prvními a nechtěla, aby byl kdokoli znevýhodněný.

Byl prosinec, venku velké mrazy a ona v devátém měsíci prvního těhotenství, když jí ochrnul lícní nerv. Polovinu obličeje necítila, nemohla pořádně jíst, nevnímala chuť a v ústech neudržela tekutiny. Oko jí na noc přelepovali, protože ho nedokázala zavřít. Víc než tři týdny ležela v nemocnici a nejvíc se bála o miminko. Synovi to nakonec neublížilo.

Měla předepsáno dvacet cviků a masáží denně, ona přes bolest cvičila stokrát. „Bolelo to, jako když mě někdo zbil. Kdo to nezažil, neuvěří,“ prozradila.

Při pohledu do zrcadla si tehdy uvědomila, že lidi nejde soudit podle vzhledu. U lidí s podobným postižením si dřív myslela, že mají i nějaký defekt mozku, a najednou sama vypadala hrozně, i když jí hlava fungovala úplně normálně.

Právě tehdy se rozhodla pomáhat. S Janem Čenským pořádala charitativní módní přehlídky HIT Móda, kde účinkující většinou vystupovali zadarmo a výtěžek šel postiženým dětem. Lidem s handicapem se přes charity věnuje dál a předloni to shrnula jednoduše: kdo je zdravý, musí pomáhat těm, kteří nejsou.