Strach: Hrušínský kouřil víc než mluvil, Brzobohatý chodil na ohledávání mrtvých a režisér se bál vraha

V roce 1963 vznikl film, který otevřel novou kapitolu československé detektivky. Režisér Petr Schulhoff spojil sílu temného příběhu, výjimečné herectví Rudolfa Hrušínského a skutečný zločin, který kdysi otřásl republikou. Psychologická krimi Strach patří dodnes k tomu nejlepšímu, co naše kinematografie nabídla.

Film Strach byl prvním režijním počinem Petra Schulhoffa. Kromě režie napsal i scénář podle románu Eduarda Fikera Kilometr devatenáct. Do hlavních rolí obsadil Rudolfa Hrušínského jako majora Kalaše a Radoslava Brzobohatého jako nadporučíka Vargu. Oba vytvořili dvojici, která se později stala pojmem.

Minimalismus, přesnost a ticho, které má sílu. Tak by se dalo vystihnout Hrušínského pojetí vyšetřovatele, jenž působí klidně a přitom má v sobě napětí. Schulhoff měl cit pro realismus a dovedl vystavět příběh bez zbytečných efektů. Každý záběr, každé gesto sloužilo k tomu, aby divák cítil napětí i v okamžiku, kdy se zdánlivě nic neděje.

Hrušínský při přípravě na roli pozoroval práci skutečných kriminalistů. Inspiroval se u Karla Kalivody, legendárního šéfa pražské mordparty, kterému kolegové říkali „pražský Maigret“. Právě Kalivoda se stal předlohou pro postavu majora Kalaše a později i odborným konzultantem dalších filmů z této kriminální série.

Přípravu absolvoval také Radoslav Brzobohatý, který se na přání režiséra Petra Schulhoffa účastnil výjezdů pražské mordparty. Spolu s kriminalisty sledoval skutečné ohledávání mrtvol, aby pochopil, jak se detektiv chová v terénu, jak mluví i jak reaguje v kontaktu se smrtí.

Děj filmu začíná nálezem mrtvého mladíka u pohraniční silnice. Na první pohled jde o nehodu, brzy se však ukáže, že za vším stojí vražda. Vyšetřování vede dvojice kriminalistů, která postupně rozplétá síť tajemství a zločinů spáchaných lidmi s temnou minulostí.

Strach se tu stává ústředním motivem. Postavy se bojí minulosti, odhalení i vlastního svědomí. Bohuš Záhorský ve své roli fotografa Pacera přesvědčivě ukazuje, jak vypadá vina, která člověka pomalu ničí. Vedle něj zaujme i Helga Čočková, jejíž postavu nadabovala Jiřina Bohdalová.

Schulhoff vsadil na dokonalé řemeslo. Kameraman Bedřich Baťka využil černobílý kontrast k vyjádření psychologického napětí a hudba Václava Lídla vytváří pocit stísněnosti, který přetrvává dlouho po skončení filmu. Každý detail měl svůj smysl, každý dialog posouval příběh vpřed.

Inspirací pro Schulhoffův scénář byl skutečný případ vraha Václava Mrázka. Tento muž v první polovině padesátých let vraždil, loupil a zneužíval oběti na Chomutovsku. Dopaden byl v roce 1956 díky týmu vedenému právě Karlem Kalivodou. Případ tehdy šokoval celou zemi.

Hrušínský musel kvůli přípravě na natáčení absolvovat několik skutečných výslechů, aby pochopil způsob uvažování kriminalistů i samotných pachatelů. Výsledkem byla role, která mu otevřela cestu k filmové nesmrtelnosti. Hrušínský dokázal hrát napětí pohledem, mlčením i drobným gestem ruky, a tím vytvořil postavu, která má dodnes váhu.

Úspěch filmu Strach odstartoval sérii takzvaných „kalašovek“. Na něj navázaly snímky Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969), Na kolejích čeká vrah (1970) a Diagnóza smrti (1979). Všechny vznikly na motivy knih Eduarda Fikera a spojovalo je realistické zpracování i důraz na psychologii postav.

Schulhoff se postupně vyprofiloval jako mistr československé detektivky. Dokázal skloubit napětí s civilní přesností a lidským rozměrem, který tehdy v domácí tvorbě chyběl. Měl výjimečný cit pro atmosféru a dovedl i obyčejnou ulici proměnit v místo, kde se rodí zločin i pravda.

Zajímavostí je, že film Strach se sice odehrává na česko-německém pomezí, ale natáčel se v Novém Kníně na Příbramsku a v pražských ulicích. Místa jako Kromperk nebo Horní Lučná existují pouze ve filmovém světě.

Film Strach uvede Prima MAX ve čtvrtek 6. listopadu ve 20:00. Repríza je naplánována na pátek 7. listopadu v 15:20.

Zdroje: autorský text, CSFD, Filmový přehled