Vladimír Menšík a Jiří Sovák patřili v sedmdesátých letech k nejvyhledávanějším tvářím československého filmu a nejen jejich honoráře mnohonásobně převyšovaly běžné výdělky tehdejších pracujících. Státní systém odměňování rozděloval umělce do jednotlivých kategorií s pevně stanovenými sazbami. Ti nejúspěšnější si za každý natáčecí den přišli na částky blížící se měsíčnímu platu průměrného dělníka.
Státní tabulky určovaly bohatství
O hereckých výdělcích dříve rozhodovali výhradně straničtí funkcionáři. Komu udělili titul národního umělce, ten měl za jediný natáčecí den jistých 1300 korun. Tuto výsadu si užíval Vladimír Menšík, Rudolf Hrušínský, Josef Větrovec a Jaroslav Marvan.
Hned v těsném závěsu figurovali herci ocenění titulem zasloužilý umělec. Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý nebo Jaromír Hanzlík si tak za jeden den práce před kamerou přišli na rovných osm set korun.
Řadoví členové hereckých souborů se museli spokojit s částkou kolem tří až čtyř stovek za natáčecí den. Obyčejný člověk si v polovině sedmdesátých let vydělal zhruba 2300 korun za celý měsíc. Propast mezi životním standardem dobové filmové smetánky a běžných občanů tak postupně nabírala na obrovských rozměrech.
Zlatý důl jménem Chalupáři
Televizní seriál Chalupáři z roku 1975, který aktuálně každou sobotu a neděli reprízuje ČT1, přinesl hlavním hvězdám mimořádné finanční ohodnocení. Jiří Sovák a Josef Kemr dostali dle dostupných informací za své role shodně 70 tisíc korun. Úplně nejlépe placený Vladimír Menšík obdržel dokonce 108 tisíc korun.
Při přepočtu na dnešní průměrné platy by Menšíkův výdělek přesahoval hranici dvou milionů korun a Sovákova a Kemrova odměna by činila zhruba 1,3 milionu. Vysoké částky pomohly i hercům v menších rolích. Gabriela Vránová si domů odnesla 12 tisíc korun. Luba Skořepová získala za postavu Aranky obnos dostačující na pořízení nového automobilu.
„Kolik to přesně bylo, už si nepamatuju, ale koupila jsem si za to trabanta, který mi vřele doporučil kolega Pepík Kemr,“ zavzpomínala Skořepová pro Primu. Vůz tehdy stál přibližně 30 tisíc korun a obyčejní lidé na něj šetřili dlouhé roky.
Výnosné zájezdové estrády a komedie
Práce před televizními kamerami představovala pro oblíbené tváře pouze malou část celkových příjmů. Vladimír Menšík pravidelně vyrážel vyprávět veselé historky na besedy do všech koutů republiky. Během jediného měsíce dokázal odehrát třicet vystoupení. Jenom tato zájezdová činnost mu údajně pravidelně vynášela okolo 40 tisíc korun měsíčně.
Jiří Sovák si ve stejném roce k Chalupářům přibral hlavní roli ve snímku Cirkus v cirkuse. Podle vzpomínek jeho manželky Anny mu film vynesl dalších 20 tisíc korun. Úspěch slavil o něco později v komedii Marečku, podejte mi pero!, za kterou obdržel rovných 40 tisíc. Když se sečetly divadelní platy, estrády a pravidelné tantiémy z televizních repríz, roční příjmy obou herců se pohybovaly ve statisících. Jaroslav Marvan si na obrovské sumy sáhl už v padesátých letech. Za komedii Anděl na horách inkasoval přes 45 tisíc korun.
Příplatky za odhalené scény
Samotní režiséři občas využívali možnosti vyplatit herečkám speciální prémie za natáčení odvážnějších scén. Výsledná suma závisela primárně na osobní štědrosti filmařů a tehdejším postavení konkrétní ženy v umělecké branži.
Miloš Forman takto ocenil Hanu Brejchovou ve snímku Lásky jedné plavovlásky z roku 1965, kdy jí přihodil pět set korun. Její celkový honorář se nakonec vyšplhal na pět tisíc korun při denní sazbě 140 korun. Obyčejný člověk si přitom v daném roce odnesl z práce v průměru 1500 korun za jeden měsíc.
Jaroslava Obermaierová obdržela ve stejném roce za pikantní scénu ve snímku Souhvězdí Panny prémie ve výši 400 korun. Její základní denní sazba tehdy činila 80 korun.
