Roztomilá dvojčata sirotků Vaška a Tondy z komedie Nebe a dudy znají celé generace televizních diváků. Bratři Lumír a Jiří Blahníkovi od malička milovali hudbu. Pod vedením svého otce pravidelně vystupovali po pražských hospůdkách i velkých koncertních sálech. Jejich cesty se ale postupem času rozdělily. Jeden odešel do nebe příliš brzy, zatímco druhý musel snášet neúprosné zákazy komunistické cenzury a našel uplatnění za hranicemi.
Hudební nadání po otci
Lumír a Jiří se narodili v únoru 1936 v Praze do rodiny známého hudebního skladatele Františka Blahníka. Zdědili po něm velmi výrazný talent. Lumír začal od útlého věku bravurně ovládat hru na akordeon a jeho bratr Jiří zase vynikal v nádherném zpěvu. Chlapci společně tvořili ideální umělecké duo a otec je s hrdostí brával na nejrůznější vystoupení. Dvojčata okamžitě udivovala a bavila obecenstvo svým přirozeným a neobyčejným nadáním. Postupně si získávala stále větší pozornost.
První krůčky před kamerou
Otec měl dobré známosti mezi dobovými filmaři, což bratrům pomohlo k jejich první herecké příležitosti. V roce 1940 se poprvé objevili ve snímku Pro kamaráda od režiséra Miroslava Cikána. Film sice nesl silný propagační a oslavný charakter, ale kluci se zde představili jako malí koledníci a stali se interprety proslulé písně My tři králové. Zahráli si po boku velkých tehdejších hvězd jako byli Theodor Pištěk nebo mladý Rudolf Hrušínský a rázem na sebe upoutali zraky filmových tvůrců.
Životní role roztomilých sirotků
Velká šance přišla hned o rok později s natáčením komedie Nebe a dudy. Režisér Vladimír Slavínský obsadil Jiřího do role Tondy a Lumíra představil jako Vaška. Tito dva sirotci a synovci hodného Antonína Fábery v podání vynikajícího Jindřicha Plachty si doslova podmanili srdce celého národa. Snímek se stal hitem a z chlapců přes noc udělal dětské hvězdy. Získaná sláva jim brzy otevřela dveře i na divadelní prkna, kde s velkým úspěchem vystupovali ve Velkém sále pražské Lucerny nebo dokonce v Národním divadle. V inscenaci Řezbář Ukřižovaného se setkali s dalšími divadelními legendami.
Rozdílné cesty po skončení války
Úspěšně rozjetá herecká dráha se po válce vyvíjela u obou bratrů odlišně. Jiří se už nikdy před filmovou kameru nepostavil a věnoval se pouze kabaretním a estrádním vystoupením. Lumír si naproti tomu o deset let později zahrál postavu učně Franty Gavlase v silně ideologickém dramatu Milujeme. Oba nadále působili na různých estrádních pódiích a během některých společných vystoupení se na jevišti setkali i s nezapomenutelným komikem Vlastou Burianem. Divadlo u obou bratrů ale nakonec žádného dlouhého trvání nemělo.
Hudebník v cirkuse a zákaz od režimu
Lumír se v průběhu let začal naplno věnovat hudbě v cirkusovém prostředí a vystupoval jako excentrický muzikant. Koncem 60. let mu komunistická cenzura nekompromisně zakázala veškeré veřejné produkce. Proti nespravedlivému rozhodnutí začal se svou manželkou Bětou bojovat tím, že se přesunuli za hranice a působili s varietními představeními v zahraničí.
V roce 1994 ale Lumír prodělal nepříjemný infarkt. Po této zdravotní komplikaci se k profesi již nevrátil a s manželkou začali trávit spokojený podzim života na své chatě v Posázaví. Před kameru se pak vrátil jen jednou v roce 2000 při natáčení pořadu Osudy hvězd.
Předčasný odchod jednoho z dvojčat
Celoživotní silné pouto obou bratrů přetrhla velmi předčasná smrt mladšího z nich. Jiří Blahník odešel na věčnost v květnu 1995. Dožil se pouhých devětapadesáti let a tato ztráta jeho dvojče velmi hluboce zasáhla. Lumír svého bratra následoval o dalších dvanáct let později. Zemřel v Praze v červnu 2007. I když jejich herecká kariéra skončila poměrně brzy, nezapomenutelné úsměvy dvou malých kluků z komedie Nebe a dudy dělají radost lidem u televizních obrazovek dodnes.
Ve snímku Nebe a dudy si je můžete připomenout ve středu 30. září od 13:20 na Nova Cinema.
