Úsměv sympatické průvodčí Helenky z letních komedií Slunce, seno zná snad každý televizní divák. Slovenská herečka Vlasta Mészárosová se díky této výrazné roli zapsala do paměti celého národa. Její osud po odchodu z filmového světa ovšem zůstal na dlouhé roky zahalen velkým tajemstvím. Divoké zvěsti o úpadku nakonec vystřídala mnohem smutnější realita.
Náhodný objev pro velkou roli
Režisér Zdeněk Troška narazil na budoucí hvězdu své letní komedie naprostou náhodou, když si při hledání talentů v Brně všiml fotografie okaté a usměvavé dívky. Bratislavská rodačka ho okamžitě zaujala svou bezprostředností. Pozval ji na konkurz a rovnou věděl, že našel ideální představitelku pro rázovitou vlakovou průvodčí.
Před kameru snímku Slunce, seno, jahody se postavila ještě před svými osmnáctými narozeninami a přes počáteční pochopitelný ostych na place rychle ukázala svůj talent. Společně s dalšími mladými kolegyněmi Veronikou Kánskou a Petrou Pyšovou vnesla do natáčení spoustu přirozené energie a postavu si zopakovala o několik let později v pokračování s podtitulem a pár facek.
Krátká cesta před kamerou
Ve třetím díle slavné série už diváci rozvernou průvodčí hledali marně, přestože se většina původního obsazení před kameru vrátila. Lidé si tvář mladé ženy zapamatovali také díky postavě Lenky z oblíbené komedie Copak je to za vojáka a drobnou příležitost dostala v seriálu Slavné historky zbojnické.
Celkově se objevila pouze v pěti filmech a následně se z uměleckého prostředí nadobro vytratila. Počátkem 90. let přestala přijímat nové herecké nabídky a stáhla se do soukromí. Naposledy se s původním objevitelem potkala na konkurzu pro pohádku Z pekla štěstí.
Rozpad rodiny a zhoršující se zdraví
Ticho kolem její osoby dalo prostor vzniku nejrůznějších spekulací a společností začaly kolovat nejrůznější historky. Skutečný příběh Mészárosové se od těchto pomluv zcela lišil, žila totiž klidným životem milující matky se svým manželem a jediným synem. Vztah rodiny se po čase rozpadl a bývalý muž se i s dítětem natrvalo odstěhoval do Nizozemska. Odloučení od syna nesla nesmírně těžce a dlouhodobě se potýkala s hlubokými depresemi.
Poslední roky v ústraní
Útěchu v obtížných chvílích nacházela především ve společnosti zvířat a obklopovala se svými psy. Když se jí po letech naskytla vzácná možnost opět se se synem vídat, její fyzický stav už představoval překážku. Mészárosová trpěla od narození závažnou srdeční vadou a tělo zkoušené náročným životním obdobím nakonec zátěž neuneslo.
Zemřela v únoru roku 2002 v Praze ve věku pouhých šestatřiceti let na selhání nemocného srdce. Dospělý syn posléze úspěšně vystudoval ekonomii a místo posledního odpočinku své matky vybral na hřbitově ve Šlapanicích u Brna.
