Veronika Kánská se zapsala do povědomí diváků jako Blažena Škopková v oblíbené Hoštické filmové trilogii Slunce, seno. Dnes devětapadesátiletá žena se před kamerou neobjevila více než třicet let a pozornosti médií se dlouhodobě spíše vyhýbá. Velkou výjimku udělala nedávno pro svého zetě Richarda Chlada. V jeho novém podcastu otevřeně promluvila o natáčení i o těžkých chvílích z dob svého dospívání. Její dcera Anna Marie se za třiašedesátiletého podnikatele nedávno provdala a Kánská jako vůbec první host nového pořadu zavzpomínala na svá 80. léta.
Výsady ředitelské rodiny a úniky na běžný spoj
V sedmdesátých letech vyrůstala Kánská s rodinou ve Velké Chuchli a měla k dispozici věci, o kterých si většina jejích vrstevníků mohla nechat jen zdát. Její dědeček totiž zastával prestižní pozici ředitele podniku Pragotron. Tato společnost se tehdy zaměřovala na časoměrnou techniku a komplexní vizuální informační systémy pro cestující. Díky vysokému postavení dědečka měla celá rodina přístup k těžko dostupným zahraničním automobilům.
Do školy ve Strašnicích ji občas vozil přímo podnikový řidič v luxusním voze značky Cortina nebo Chrysler. Tento nadstandardní komfort s sebou ovšem přinesl velké nepříjemnosti v tehdejším třídním kolektivu.
„Jakmile se někdo něčím odlišoval, nebo měl něco lepšího, tak byl terčem posměchu a šikany,“ svěřila se Kánská. Spolužáci jí luxusní odvoz dávali zřetelně najevo a nešetřili urážkami. Aby se nepříjemným situacím vyhnula a nevyčnívala z davu, začala raději potají jezdit běžnou autobusovou linkou číslo 133.
Návraty na pokoj s poctivě zabaleným županem
Když o několik let později vyrazila na natáčení prvního dílu komedie z jihočeských Hoštic, rodiče jí kladli na srdce především slušné chování. Maminka mladé dívce pečlivě připravila zavazadlo a přibalila jí na cestu dokonce i domácí župan. Kánská si ho na ubytovně poctivě pověsila do skříně. Večerní návraty z posezení pak často končily překvapenými dotazy ostatních členů štábu, kteří se podivovali nad touto nezvyklou noční výbavou.
Filmaři ani herci neměli své zázemí přímo na place v Hošticích. Část štábu trávila noci v Horažďovicích a další lidé našli ubytování ve Vimperku. Produkce vždy zajistila kapacity podle aktuálních možností a na samotné lokace vozil všechny vyčleněný autobus.
V době vzniku prvního filmu v roce 1983 se mladá Kánská vracela o víkendech pravidelně domů za rodinou do Prahy. Komediální série se dočkala dalšího natáčení v roce 1988 a závěrečný díl vznikal už v nových poměrech po revoluci v roce 1991. Právě během práce na druhém pokračování se její plány na volné dny zcela změnily.
Divoké večírky a kárání od naštvané režisérky
Tehdy začala postupně objevovat kouzlo života na jihu Čech a návraty do hlavního města šly stranou. Místo toho trávila čas s kamarádkami a naplno si užívala atmosféru místních barů a diskoték. Zábava se občas přesunula i na nedaleké koupaliště v obci Volyně. Tamní obyvatele dívčí parta záměrně provokovala odvážnějším přístupem k opalování a u vody se promenádovala úplně nahoře bez. Víkendy v jižních Čechách zkrátka nabízely mnohem pestřejší program než klidná Praha.
Bujarý společenský život si posléze vybral svou daň přímo na place. Pomocná režisérka Magda Pivoňková musela rázně zasáhnout, když její svěřenkyně dorazila před kameru po mimořádně náročné noci. „Když jsem šla jednou po flámu točit, tak mi říkala: Podívej se, jak vypadáš,“ přiznala s úsměvem. Dané scény se podle jejích slov musely kvůli viditelné únavě kompletně přetáčet. Po tomto incidentu si už celý kolektiv dával přes týden mnohem větší pozor a večerní oslavy výrazně omezil.
Jako Blaženu si Veroniku Kánskou mohou diváci připomenout ve filmu Film Slunce, seno, jahody, který uvede TV Nova 19. června od 20:20, případně v repríze 21. června od 14:15.
