Jedna z nejpůsobivějších československých detektivek vznikla podle děsivého příběhu, který se opravdu stal. Film Vrah skrývá tvář z roku 1966 dodnes patří k vrcholům žánru. Režisér Petr Schulhoff v něm ukázal, že i bez krve a výbuchů dokáže udržet napětí až do poslední minuty.
Když filmová fikce vychází z reality
Schulhoff patřil k režisérům, kteří se nebáli těžkých témat. Po úspěchu s filmem Strach z roku 1963 navázal dalším příběhem s majorem Kalašem v podání Rudolfa Hrušínského. Tentokrát se vydal do světa sériového vraha, jehož činy vycházejí ze skutečných událostí.
Příběh začíná nálezem mrtvé dívky v lese u Drahovic. Kriminalisté postupně odhalují, že nejde o ojedinělý případ. Hrušínský tu hraje vyšetřovatele, který neřekne víc, než je nutné, a přesto mu divák rozumí. Každý pohled, každé gesto působí přesně. Napětí drží i výborná kamera Jiřího Vojty a hudba Pavla Blatného, která dotváří tísnivou atmosféru.
Hrušínský se učil od pražského Maigreta
Rudolf Hrušínský byl pro roli majora Kalaše ideální volbou. Jeho klid, důraz na detail a přirozený projev vycházely z pozorování skutečného šéfa pražské kriminálky Karla Kalivody, kterému kolegové říkali „pražský Maigret“. Hrušínský s ním trávil čas při výsleších i výjezdech a převzal od něj i drobnosti, věčně zapálenou cigaretu, kávu na stole a naprostý klid i v okamžicích, kdy ostatní ztráceli nervy.
Podobně se na roli připravoval i Radoslav Brzobohatý. Kvůli filmu několik nocí doprovázel skutečnou mordpartu. „Abych získal větší přehled, trávil jsem s nimi celé služby a výjezdy,“ vzpomínal později. Přiznal, že to byla drsná zkušenost. „Každý den jezdit k mrtvolám a otřesným případům, to člověka poznamená. Klobouk dolů před kriminalisty, já bych to dělat nemohl,“ řekl po letech.
Skutečný vrah, který se stal předlohou
Schulhoffův film se inspiroval případem Václava Mrázka, jednoho z nejhorších sériových vrahů v dějinách Československa. Mrázek v 50. letech vraždil, loupil a zneužíval ženy i děti. K dopadení došlo náhodou, když ho při běžné krádeži chytili kolegové z práce. Při prohlídce jeho domu našli věci patřící obětem a zbraň použitou při vraždách.
Vyšetřování vedl právě Kalivoda, podle něhož vznikla postava majora Kalaše. Mrázek se při výsleších choval klidně, jako by šlo o cizí příběh. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti a popraven 30. prosince 1957 na Pankráci. Schulhoff chtěl tímto filmem ukázat, že zlo může mít obyčejnou tvář.
Plzák místo honoráře, lom Amerika a nervy z oceli
Natáčení probíhalo v Železném Brodě, u lomu Amerika i na zámku Hrubý Rohozec. Právě tam vznikla závěrečná scéna, která patří k nejpůsobivějším v české filmové krimi.
Do jedné z menších rolí obsadil Schulhoff známého psychiatra Miroslava Plzáka. Ten vzpomínal, že režiséra kdysi léčil, a protože mu Schulhoff nezaplatil, „raději mě obsadil do filmu“.
Vrah skrývá tvář se po premiéře dostal i do zahraničí, promítal se v NDR i Maďarsku. Ocenění si vysloužil za temnou atmosféru, realistické herectví i cit pro detail. Hrušínského výkon patří dodnes k tomu nejlepšímu, co československý filmový krimi žánr nabídl.
Televize Prima uvede Vrah skrývá tvář v sobotu 15. listopadu 2025 od 16.35.
