Francouzský zápasník a herec André Roussimoff budil díky své enormní výšce a váze pozornost všude, kam vešel. Pro fanoušky wrestlingu představoval nepřemožitelnou horu svalů a pro diváky filmových pohádek zase obřího dobráka. Za oponou slavných arén se ukrýval citlivý muž trpící obrovskými bolestmi těla. Své fyzické trápení i pocity osamění často utápěl v alkoholu a klid nacházel až na odlehlé farmě mezi zvířaty. Dnes by mu bylo 80 let.
Nevešel se ani do školního autobusu
André Roussimoff se narodil ve francouzském Coulommiers s porodní váhou téměř šest kilogramů. Vyrůstal v malé vesnici Molien a už ve dvanácti letech měřil úctyhodných 191 centimetrů při váze 110 kilogramů. Chlapec byl o hlavu vyšší než učitelé a nevešel se do běžného školního autobusu.
Pomocnou ruku mu tehdy nabídl soused a slavný irský dramatik Samuel Beckett. Spisovatel vozil chlapce do školy svým náklaďáčkem a cestou si povídali o kriketu. Pro dospívajícího mladíka znamenaly tyto obyčejné rozhovory vzácný pocit normálnosti. Školu opustil ve čtrnácti letech a začal pracovat na rodinné farmě. Zastal tam práci tří dospělých mužů.
Lékaři mu tehdy ještě nestanovili diagnózu a on netušil důvod svého neustálého růstu. Běžné denní úkony představovaly obrovský problém. Prsty se mu nevešly do telefonního ciferníku a vytáčet čísla musel pomocí tužky. Jízda v autě mu způsobovala velké utrpení a po dlouhém sezení se nedokázal narovnat. Společnost na něj navíc pohlížela jako na kuriozitu. Lidé na něj pořád zírali a chtěli se s ním přátelit převážně kvůli jeho neobvyklému vzhledu. Sám si postěžoval, že se před ním mnozí snažili jen předvádět a potýkal se s hlubokou společenskou izolací.
Z ringu rovnou pro zdrcující diagnózu
V osmnácti letech vyrazil Roussimoff hledat uplatnění v Paříži a objevil svět profesionálního zápasu. Vyučil se u promotéra a v roce 1966 poprvé nastoupil do ringu. Z venkovského chlapce se rychle stala senzace světových arén. O čtyři roky později si v Japonsku vyslechl od lékařů verdikt v podobě diagnózy akromegalie. Odmítl riskantní operaci nádoru na hypofýze a rozhodl se naplno věnovat rozjeté kariéře. Věděl dobře, že bez léčby ho pravděpodobně čeká brzká smrt okolo čtyřicítky. Zápasil dál s vědomím omezeného času a každé vystoupení vnímal jako možná své poslední.
Do Ameriky přicestoval v roce 1971 a impresário Vince McMahon ho brzy představil publiku pod přezdívkou Osmý div světa. V ringu předváděl s výškou 220 centimetrů a váhou 240 kilogramů překvapivě mrštné pohyby. Koncem osmdesátých let ho už trápily vážné zdravotní potíže a tělo zničené nemocí vypovídalo službu.
Manažeři zosnovali velký zápas s Hulkem Hoganem na události WrestleMania III v roce 1987. Přes 93 tisíc diváků nadšeně sledovalo slavnou porážku a netušilo nic o bolestech v zákulisí. K ringu musel obří sportovec chodit o berlích a odhazoval je až těsně před zapnutím kamer.
Litry alkoholu jako jediný prostředek proti bolesti
Sláva přinesla Roussimoffovi vedle peněz obrovskou samotu. Na cestách trávil stovky dní v roce a rodinný život s první láskou Jean a dcerou Robin téměř nepoznal. Útočiště hledal na farmě v Severní Karolíně. Chodil tam po pastvinách s koňmi i psy a užíval si naprostý klid stranou zvědavých pohledů. V zákulisí arén ho trápily bolesti zdevastovaných kloubů a páteře. Zápasy podléhaly detailnímu plánování s cílem skrýt jeho omezenou pohyblivost. Proti chronické bolesti našel jedinou fungující obranu v podobě alkoholu. Kolegové popisovali jeho schopnost vypít na posezení desítky piv nebo dvacet lahví vína.
„Pil, protože ho všechno hrozně bolelo,“ prozradil herec Cary Elwes v rozhovoru pro magazín Vanity Fair. Běžné léky u tak obrovského těla nezabíraly. Někdy si míchal extra silný koktejl z mnoha destilátů a podle hercových slov tento nápoj chutnal jako letecký benzín.
Hulk Hogan zase vyprávěl historku o vypití více než sta piv při čekání na letadlo v Tampě. Při natáčení v New Yorku upadl opilý Roussimoff na chodník a zalehl kolemjdoucího. Policie mu raději přidělila strážce pro bezpečný pohyb v barech. Navzdory extrémním dávkám alkoholu prý obří zápasník nikdy nezmeškal práci a vždy si pamatoval scénář.
Odevzdaný přístup k životu si udržel až do konce. Počátkem roku 1993 odjel do rodné Francie na pohřeb svého otce. Zůstal tam o několik dní déle s cílem potěšit matku před jejími narozeninami a navštívit staré přátele. Koncem ledna si s nimi zahrál karty a zavzpomínal na dětství. Druhý den odpoledne ho hotelová služba v Paříži našla v posteli bez známek života. Zemřel tiše ve spánku na infarkt a selhání srdce ve věku 46 let. Zarmoucená rodina vyhověla jeho poslednímu přání a převezla popel na milovanou farmu v Severní Karolíně. Majetek zanechal dceři Robin jako omluvu za chybějící otcovství. Krátce po smrti ho organizace WWE uvedla jako prvního člena do nově založené Síně slávy.
.jpg){kind=link}
