Šumák, Vitacit i sifon: sladkokyselé vzpomínky na léto v Československu, které chutnalo jinak

Léto v Československu mělo svou nezaměnitelnou chuť. Doušek osvěžujícího domácího sifonu. Šumivé bublinky šumáku. Nebo sladkokyselá příchuť prášku Vitacit. Ruku nahoru, kdo ho tajně mlsal přímo ze sáčku! Na první pohled jednoduché dobroty se staly prázdninovou vzpomínkou celé jedné generace.

REKLAMA

Šumák

Pamatujete si na šumák? S nadsázkou o něm můžeme prohlásit, že to byla taková malá chemická laboratoř v pytlíčku. Stačilo přidat vodu a děly se zázraky. Směs obsahující jedlou sodu, barvivo, kyselinu citronovou a cukr se během vteřiny proměnila v šumivý nápoj. A kdo si nedal pozor, tomu během chvilky přetekl ze skleničky rovnou na stůl.

Šumák měl dvě klasické příchutě – citronovou (žlutá) a pomerančovou (oranžová). I když se chutí kdovíjak nelišily, barva byla rozhodujícím znamením. A co bylo zlatým hřebem letních dní? Sypat si prášek rovnou do pusy. Kdo to nezkusil, jako by nebyl.

Vitacit

Jeho původním úkolem bylo zaměstnat ženy se sníženou pracovní schopností. Jednoduchý sladkokyselý prášek s citronovou příchutí se vyráběl v zemědělském podniku Kaznějov u Plzně. Základem byla kyselina citronová, kterou doplnil cukr, vitamín C a samozřejmě aroma. Tak vznikl Vitacit – domácí přípravek na vytvoření neperlivého nápoje, který si rychle zamilovali malí i velcí.

I v tomto případě bylo cílem nechat prášek rozpustit ve vodě. To taky byla prvotní myšlenka. Jenže stejně jako u výše zmíněného šumáku si děti prášek sypaly přímo do pusy. Nebo jej lízaly z dlaně. Drobné krystalky sice často způsobily podrážděné dásně nebo patro – ale ten kyselý šok za to stál.

Postupně se příchutě rozšířily z původní citronové na pomerančovou, jahodovou i malinovou. Stinnou stránku Vitacitu byl fakt, že obarvil nejen ruce nebo dlaně, ale prakticky všechno, s čím přišel do styku.

Sifon

Dneska stačí zajít do obchodu a rázem stojíte před regálem plným nepřeberného množství sycených vod. Mají desítky nejrůznějších příchutí. Ale dříve takové možnosti nebyly. Ale byl tu sifon a ten všechno zachránil. Kdo si chtěl pochutnat na vodě plné bublinek, musel mít doma sifonovou lahev a bombičky.

Věděli jste, že historie sifonu sahá až do 18. století? Ve Francii v roce 1790 vznikl vůbec první koncept rozprašovače oxidu uhličitého pod tlakem. Možná si i vy pamatujete, jak jste jako děti hledaly v šuplíku v kuchyni bombičky mající speciální bílou přelepku – ta totiž signalizovala, že je plná. A taková bombička měla tehdy cenu zlata.

Přidejte si nás na seznam.cz

Přidat na Seznam.cz

Další články
Související

REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA