Diváci si herečku Slávku Budínovou pamatují hlavně z rolí suverénních a temperamentních žen, od jejího narození dnes uplynulo již sto dva let. V soukromí si sice potrpěla na drahé starožitnosti a luxus malostranského paláce, její život ale po léta formovalo jedno pečlivě utajované rozhodnutí. Obrovský majetek ji tak nakonec neuchránil před osamělým stářím, kdy jí jedinou společnost dělala pravidelná donáška lahví z nedaleké cukrárny.
Tvrdé začátky a luxus na Kampě
Narodila se v Ostravě do rodiny soudního referenta a nadšené ochotnice. Otec si původně vůbec nepřál, aby se dcera věnovala divadlu. Poslal ji proto studovat na obchodní akademii. Druhá světová válka ale její plány změnila a před nuceným nasazením v Německu ji zachránily soukromé hodiny herectví. Začala pak vystupovat v činohře i baletu za pouhých osm set korun měsíčně. Otec nakonec s její volbou souhlasil, protože jim šlo doslova o holý život.
První roky na jevišti nebyly pro Slávku Budínovou jednoduché. V oblastních divadlech si dokonce vyslechla zdůvodnění výpovědi pro nedostatek talentu. Později zakotvila v pražském Divadle E. F. Buriana a vypracovala se ve vyhledávanou umělkyni. Okolí jí občas přezdívalo malostranská hraběnka. Koupila si totiž historický dům U bílé botky na Kampě, obklopila se vzácnými starožitnostmi a potrpěla si na vybrané oblečení.
Kolegové ji často vnímali jako odměřenou ženu s hvězdnými manýry. Pokud se jí nelíbil připravený kostým, dokázala po kostymérkách hodit to, co jí zrovna přišlo pod ruku. Jindy zase dorazila na zkoušku s tím, že ji trápí urputné bolesti hlavy. Veřejnost si ji brzy zamilovala ve výrazných a temperamentních úlohách. Zabodovala jako Kateřina ze Zkrocení zlé ženy i v televizním ztvárnění proslulé špionky Mata Hari. Připomenout si její uvolněnější komediální polohu mohou diváci už v úterý vpodvečer na stanici Nova Cinema ve filmu Můj brácha má prima bráchu.
Osudové rozhodnutí a utajený vztah
Dlouhou dobu tvořila pár s ženatým Karlem Högerem. Vztah byl veřejným tajemstvím a vzešlo z něj jediné těhotenství. Rozhodla se jít dobrovolně na potrat a k přesným důvodům tohoto kroku se nikdy veřejně nevyjádřila. O dítěti už potom jen marně snila a podle blízkých své volby hluboce litovala.
Opravdové zázemí našla až mnohem později po boku režiséra Iva Tomana. K seznámení ji musely přemluvit kamarádka a její maminka, protože se jí původně na žádnou večeři s cizím mužem nechtělo. Svatba proběhla v roce 1977 v mongolském Ulánbátaru při natáčení filmu Ve znamení Tyrkysové hory. Budínová tehdy neměla k dispozici klasické svatební šaty a raději oblékla bohatě zdobený tradiční mongolský kroj. Svědka jí dělal sinolog Jiří Šíma. Představovalo to velkou výjimku v zemi, kde tuto roli zastávají převážně ženy.
Poklidné manželství plné kontrastů
Společný život fungoval překvapivě hladce. Vyrovnaný a klidný muž se dokázal dominantní partnerce přizpůsobit. Spojovala je láska k umění, sbírání starých obrazů i péče o psy. Čas trávili také na venkovském mlýně u Drahenic. Když Toman přestal pracovat, dělal manželce osobního řidiče a doprovázel ji do divadla.
Šťastné období trvalo sedmnáct let a ukončila ho režisérova smrt pouhý den před Štědrým dnem v roce 1994. Ztráta manžela znamenala obrovský zlom a nastartovala prudký pád do samoty. Ve vyšším věku ji navíc občas trápily nepříjemné halucinace a panický strach ze zlodějů.
Život ve stínu samoty
„Bezvadná herečka, jako ženská trochu komplikovaná osobnost,“ popsal ji v rozhovoru pro CNN Prima NEWS kolega Jan Skopeček. „Někdy dokázala být milionová, ale hned další den k nesnesení. Záleželo na tom, jak se zrovna vyspala. Ten její konec byl takový smutný,“ dodal s odstupem času. Postupně se stáhla do ústraní malostranského domu a úplně přestala komunikovat s okolím. Poslední filmovou příležitost dostala v dramatu Dvojrole a pak už trávila čas jen ve svém vlastním světě. Společnost jí dělal především alkohol. Ten si objednávala telefonicky a nechávala nosit z nedaleké cukrárny.
Přišly vážné zdravotní komplikace v podobě onkologického onemocnění a potíží se srdcem. Lékařskou péči ovšem vytrvale odmítala s obavou, že v nemocnici přijde o svůj pravidelný přísun pití. Tři dny před smrtí ji na lůžku navštívil premonstrátský kněz Pavel Petřina. Požádala ho o hostii a následně i o křest. Když se dozvěděla, že křest smyje všechny dosavadní hříchy, s úlevou mu odpověděla, že jich má opravdu hodně. Zemřela na celkové vyčerpání organismu poslední červencový den roku 2002. Obrovský majetek odhadovaný na šedesát milionů korun nakonec připadl jejímu příteli, starožitníkovi Rudolfu Příhodovi.
