Je jim teprve dvacet nebo třicet, život mají před sebou – a najednou je všechno jinak. Přibývá mladých lidí, kterým lékaři oznamují diagnózu, jež ještě nedávno patřila výhradně vyššímu věku. Rakovina si totiž věk nevybírá a čím dál častěji zasahuje právě ty, kteří ji nejméně čekají.
Rakovina? V tomhle věku? Ano, a stále častěji
Bylo zvykem považovat nádorová onemocnění za problém, který se týká hlavně lidí po padesátce. Jenže tahle představa už dávno neplatí. Podle dat z Masarykova onkologického ústavu projde ročně léčbou na 1 200 pacientů mezi 18 a 39 lety. A trend je jasný – každým rokem čísla pozvolna stoupají.
Lékaři upozorňují, že nádory v mladém věku nejsou jen vzácné kuriozity. Čím dál častěji narážejí na případy, kdy nemoc přijde nečekaně a v plné síle. A není to jen jedna diagnóza – mezi nejčastější patří rakovina prsu, varlat, kůže, mozku nebo centrálního nervového systému. Přidávají se i sarkomy, tedy zhoubné nádory kostí a měkkých tkání, které bývají velmi agresivní.
„Mladí lidé většinou nevnímají, že by se jich tak závažné onemocnění mohlo týkat. Když už se objeví příznaky, často se připisují něčemu banálnímu – přetížení, únavě, sportu, stresu,“ říká lékař Marek Svoboda z MOÚ. A tak není výjimkou, že pacient přichází až ve chvíli, kdy je nemoc v pokročilém stadiu. To zásadně ztěžuje léčbu i zhoršuje prognózu.
Psychický otřes a realita, na kterou nejsou připraveni
Zatímco u starších pacientů se lékaři setkávají s jinou úrovní psychické odolnosti a životní zkušeností, u těch mladších je situace složitější. V období, kdy mají žít naplno, budovat kariéru, vztahy a rodiny, najednou čelí myšlenkám na smrt. A to je zásah, na který je těžké se připravit.
„Tito pacienti jsou zranitelní. Jejich duševní obranné mechanismy teprve dozrávají. Když se k tomu přidá náročná léčba, fyzické změny a sociální izolace, vzniká silná psychická zátěž,“ vysvětluje psycholožka Radka Alexandrová z MOÚ. Mladí podle ní často zažívají emoční horskou dráhu – od popření přes strach až po rezignaci.
Příběh Miluše Smolkové z Havířova ukazuje, jak těžké může být rakovinu v mladém věku vůbec odhalit. „Hodně mě bolela záda, pak nohy. Lékaři si se mnou dlouho nevěděli rady. Až když mi stehno nateklo do extrémních rozměrů, zjistili, že mám sarkom,“ vzpomínala žena pro iDnes, které tehdy bylo pouhých 18 let. Následovala chemoterapie, ozařování a hrozba amputace nohy. Dnes je zdravá, ale přiznává, že to byl nejtěžší boj jejího života.
Golfský proud se zpomaluje. Vymizí jaro a podzim? Evropě hrozí ztráta „přírodní klimatizace“ a extrémní počasí
Prevence není cool, ale může zachránit život
Znepokojivým faktem je, že třetina lidí v Česku vůbec nechodí na preventivní vyšetření. Přitom právě prevence a včasný záchyt hrají klíčovou roli. „Máme jeden z nejširších systémů screeningu v Evropě, ale řada mladých ho ignoruje,“ varuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
U žen mladších 40 let není plošný screening rakoviny prsu, a proto se často dostanou k diagnóze až ve chvíli, kdy už je nádor větší nebo rozšířený. Podobné je to i u mužů – nádory varlat bývají zrádné a přehlížené. Přitom právě samovyšetření po sprše by mohlo pomoct včas rozpoznat změny.
Zahraniční studie mluví dokonce o „epidemii rakoviny u mladých“. Do roku 2030 má počet nemocných do 50 let dál stoupat. A i když v Česku tvoří mladí pacienti zatím jen asi čtyři procenta všech onkologických případů, trend je jednoznačný.
Léčba samotná už dnes nestojí jen na chemoterapii. V MOÚ pacienti dostávají komplexní péči – od nutričních a psychologických poraden přes pomoc s plánováním rodičovství až po návrat do života. Jenže jak upozorňuje Alexandrová, návrat do normálu není jednoduchý. „Strach ze stigmatizace, obavy z budoucnosti, změny těla i psychiky… to všechno mohou mladým lidem bránit v tom, znovu se postavit na nohy.“
Anička Slováčková: Krutý konec příběhu, který pro mnohé znamenal naději
Ztělesňovala statečnost s úsměvem na tváři, i když jí osud házel klacky pod nohy. Anička Slováčková, talentovaná zpěvačka a herečka s výjimečným rodinným zázemím, odešla 6. dubna 2025 ve věku pouhých 29 let. V boji s rakovinou prsu a později plic se stala symbolem pro tisíce mladých lidí, kterým podobná diagnóza obrátila život naruby.
Její otevřenost, s jakou sdílela průběh nemoci, zkušenosti z léčby i emoce, z ní udělala hlas generace, která se teprve učí přijímat, že rakovina nezná věk, slávu ani spravedlnost.
Příběh Aničky tragicky zapadá do narůstajícího trendu onkologických onemocnění u mladých dospělých, o kterém varují lékaři. Přestože měla přístup k nejmodernější péči, nemoc byla rychlejší.
Jana Paulová o svém důchodu: Nula od nuly pojde. Penze jí nestačí, ale pracuje s chutí. „Baví mě to,“ říká
Zdroje: MOU, iDnes, Novinky, studie na BMJ
