Pavel Zedníček slaví 77 let. Chce překonat věk svého otce a Bolek Polívka mu vymyslel přezdívku Čmaňa

Pavel Zedníček slaví sedmasedmdesáté narozeniny a do hereckého důchodu se rozhodně nechystá. Letos se objevil v seriálu Muži v letu a pravidelně sportuje, aby si splnil cíl a přežil svého otce. Do diáře si s oblibou zapisuje, že má v Brně orga*mus, a pořád používá přezdívku, kterou mu na škole vymyslel Bolek Polívka.

Pavel Zedníček nedokáže jen tak sedět doma. Chodí plavat, občas si zacvičí s činkami, hraje tenis i golf. Zkrátka se udržuje v kondici a v hereckém tempu. Vzorem je pro něj jeho otec Bedřich, o jehož úmrtí promluvil letos v červnu. V minulosti měli s tátou dohodu, že vydrží až do sta let.

„S tátou jsme byli domluveni, že vydrží do stovky. Bohužel, dožil se 98 let, což je ale stejně krásný věk. Byl velmi vitální a akční,“ řekl pro CNN Prima NEWS. Dodal, že otec pravidelně chodil do bazénu, cvičil a v pětadevadesáti letech se dokonce naučil používat Skype. Ovládal ho nakonec mnohem lépe než on sám. Nyní má jasný cíl a hodlá tátu v dlouhověkosti překonat.

Kromě pohybu mu pomáhá dobrá nálada. Utkává se s ní i s rýpavými poznámkami hereckých kolegů. Petr Nárožný mu v nadsázce sdělil, že má obličej jako jezdeckou holínku. Hned mu dal za pravdu, prý ho má takový už od patnácti let. Ze vrásek si těžkou hlavu nedělá a před kamerou stojí pořád. Diváci ho letos viděli v epizodních rolích v seriálu Muži v letu a objevil se ve snímku Někdo to rád v Plzni. Z obrazovek ho lidé dobře znají také díky seriálu Jedna rodina, kde v posledních letech natočil více než sto epizod.

Ve vztahu k divadlu letos odehrál zhruba desítku představení pod širým nebem v rámci akce Prima Hvězdné léto pod Žižkovskou věží. Pochvaloval si tamější veselou atmosféru a přímý letní kontakt s publikem. Prázdniny následně trávil doma v Čechách, nechtěl nikam daleko cestovat, protože v domácím prostředí nachází dostatek odpočinku.

Během roku čerpá energii na divadelních prknech. Hraje v několika představeních v pražském Divadle Kalich. V komedii Lakomec účinkuje už pětadvacet let. S Janou Paulovou zase tvoří dvojici ve hře Bez předsudků, která se původně jmenovala Orga*mus bez předsudků. Původní slovo si pro sebe dál nechává, jak vysvětlil v březnu v televizní talk show. „Když mám představení, napíšu si do diáře orga*mus. Když se mě pak někdo zeptá, co dělám ve středu, odpovídám, že mám orga*mus v Brně,“ řekl divákům.

Dětské roky strávil ve Zlíně, konkrétně ve čtvrti Mokrá. Rád vzpomíná na partu kamarádů, se kterými hrál fotbal, hokej, stavěl bunkry a chytal chrousty. Jeho kroky ale nejdříve vedly mimo umění. Herecká dráha vůbec nemusela klapnout. V mládí vystudoval kožařskou průmyslovku a specializoval se na pryžovou obuv. Kdyby všechno šlo podle původního plánu, vyráběl by někde ve fabrice tenisky nebo gumáky, což by ho podle jeho slov dlouho nebavilo.

Vše se otočilo díky středoškolskému dramatickému kroužku, kde nastudovali hru Williama Shakespeara. Profesor Jančařík jeho výkon pochválil a řekl mu, že by se za něj nemusel stydět ani profesionál z tehdejšího Divadla pracujících ve Zlíně.

Tato podpora zafungovala jako impuls k přihlášce na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Když se vrátil domů z těžkých přijímacích zkoušek, otec se hned vyptával na výsledek. Odpověděl mu, že prošel všemi koly a teď čeká na finální rozhodnutí. Otec se s ním tehdy nemazal. „Však kdybys neudělal, kopl bych tě do ři*i!“ připomněl v rozhovoru pro Český rozhlas.

Nakonec ho přijali a ocitl se v jednom ročníku s budoucími hvězdami jako Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Bolek Polívka či Eliška Balzerová. S touto partou pomáhal zakládat brněnské Divadlo na provázku. Společně s nimi a Miroslavem Donutilem trávil vysokoškolská léta v Brně a nabíral první velké herecké zkušenosti. K městu má proto hluboký vztah.

Z dob studií pochází jeho dlouholetá přezdívka Čmaňa. Dodnes mu tak říkají kolegové, rodina, a dokonce se tak sám někdy podepisuje. Autorem je Bolek Polívka, který na něj takto poprvé zavolal během zkoušení hry v Divadle na provázku. Zbytek ročníku to okamžitě zaregistroval. „Míra Donutil se zeptal, proč mi říká Čmaňo. On mu odpověděl, ať se na mě podívá, že jsem celá Janžurová. Nemá to logiku, ale už mi to zůstalo,“ vysvětlil letos moderátorovi Janu Krausovi.

Po konci na akademii přišly první televizní a filmové role. Zásadní zářez do povědomí diváků obstaral počátkem osmdesátých let krimiseriál Malý pitaval z velkého města. Na dotočné oslavě po poslední klapce za ním přišel režisér Dudek a řekl mu: „Budeš slavnej, chlapče.“ Překvapený Zedníček ze sebe tehdy vysoukal jen povzdech a slova údivu. Dnes na celou situaci odpovídá s nadhledem. „Slavnej tedy nejsem, ale slavný je ten seriál, který vydržel tolik let,“ dodal.

Postupně k tomu přidal stovky dalších rolí a dlouhé roky tvořil tvář zábavné soutěže Kufr. Všechno ale vždycky musí včas skončit a on je s tím dnes naprosto smířený. Řídí se životní radou své maminky. Ta mu vštěpovala, aby se k lidem choval hezky a slušně, což se mu opravdu vrací a pomáhá mu to k celkové životní spokojenosti.