Do oblíbeného seriálu Polabí nastupuje herečka Natalie Golovchenko, která se divákům představí v roli vyšetřovatelky Emmy Drábové. Nová postava se potýká s Aspergerovým syndromem a její příchod přinese do vyšetřování značnou dynamiku. Setkání s touto hereckou posilou slibuje zajímavou podívanou. Co herečka prozradila v rozhovoru o natáčení i svém soukromí?
Změna v policejním týmu a záhadný nález
V poklidném městečku dochází k velmi překvapivému nálezu. Rodina Haškových objeví na zahradě zakopanou lidskou kostru a případ přijíždí rozklíčovat nová vyšetřovatelka Generální inspekce bezpečnostních sborů. Emma Drábová je extrémně precizní a spoléhá se výhradně na čistá fakta. Pro své okolí nová majorka působí chladně a naprosto bezcitně, jelikož ji emoce ani soucit v práci nijak neovlivňují.
Příchod nové kolegyně způsobí na oddělení rozruch a vztahy budou zpočátku velmi vlažné. Diváci televize Prima mohou herečku vidět v akci poprvé ve čtvrtek 27. srpna ve 20:15 hodin. O své nové roli se Golovchenko podrobněji rozpovídala v následujícím rozhovoru.
Natalie, můžete představit svou postavu v seriálu Polabí? Kdo je vyšetřovatelka Emma a čím je specifická?
Emma Drábová je major z GIBSu, která přijede do Polabí řešit případ nalezené mrtvoly, která se našla na zahradě u Hašků. Emma má Aspergerův syndrom, tedy poruchu autistického spektra.
V čem spočívají největší přednosti Emmy při řešení kriminálních případů a v čem naopak v běžném kontaktu s lidmi naráží?
Emma i díky své poruše je velmi precizní a efektivní ve své práci, vidí přímá fakta a nenechává se ovlivnit emocemi nebo soucitem. Zároveň ale přesně tohle je důvod, proč působí chladně a bezcitně na okolí.
Lidi s poruchou autistického spektra ne vždy dokážou chápat, že něco někoho bolí nebo je něco citlivé a nepříjemné, neznamená to, ale že sami nemají emoce, jen je projevují třeba jindy nebo jinak a nerozumí některým pocitům cizích lidí.
Jak byste popsala vnitřní svět Emmy v porovnání s vaší vlastní povahou?
Vnitřní svět Emmy si představuji jako pavučinu pravidel a faktů. Jako by se narodila na jiné planetě a tady na té naší se učí jak to chodí. Je pro ni hodně důležitá práce a aby v ní byla dobrá, protože nemá moc soukromý život, kvůli tomu, že je jiná. Je naučená být precizní, v pozoru, mít vše i sebe neustále pod kontrolou.
Myslela jsem si původně, že k ní mám hodně daleko a je to obrovský protiúkol. Úkol to je pořád obrovský, haha! Ale je mi velmi blízká svou jinakostí, kterou řeším celý život, zároveň já jsem hodně emocionální a často bezprostřední, ale sebekontrola, kterou má Emma je mi dost blízká. Musím upřímně říct, že mi přirostla k srdci, jako bych skrze ni někdy bojovala i sama za sebe.
Jak vzpomínáte na casting na tuto roli a jaké byly vaše první dny na natáčení?
Casting byl v tomto případě hrozně rychlý, zavolali mi ve čtvrtek večer, jestli v pátek přijdu a v sobotu už jsem věděla, že to mám, což je na naší branži dost rychlý, většinou je na castingu nejhorší to čekání, které může trvat i týdny. A tím, jak to bylo rychlé, tak jsem neměla ani čas být nervózní, takže za mě casting značka ideál.
Za to první natáčecí dny jsem byla hodně nervózní, přeci jen hrát někoho na autistickém spektru je velká výzva a nesmírná zodpovědnost a zároveň už je seriál Polabí rozjetý vlak, tak nebyl moc čas na hledání a přemýšlení a prostě jsem musela do toho rozjetýho vlaku naskočit. Ale štáb i kolegové byli strašně vstřícní a v Polabí mi hraje jedna z nejlepších kamarádek Hana Drozdová, to mi moc pomohlo.
Jak vás mezi sebe přijali ostatní herci a jaká panovala na place atmosféra?
Doufám, že mě přijali dobře, haha. Hodně jsem na začátku točila s novou rodinkou – Štěpánem a Janou, tak to bylo fajn, že jsem tam nebyla jediná nová mezi stálicemi toho seriálu. A atmosféra byla bych řekla hodně soustředěná, přeci jen i nám hercům záleží na tom, aby byl seriál dobrý a moc dobře jsme si všichni uvědomovali tu zodpovědnost, že točíme třetí sérii a bude těžké diváky nezklamat, když už mají v Polabí svoje oblíbené postavy a příběhy.
Jak funguje dynamika mezi Emmou a zbytkem vyšetřovacího týmu před kamerou a jak jste si sedli s kolegy mimo záběry?
Zpočátku spíš Emmu nikdo nemá rád, ale postupem času, když ji líp poznají a začnou ji přijímat jaká je, se určitá stavidla povolí a třeba si jí i někdo z policejních kolegů oblíbí.
Vyrůstala jste v Česku od pěti let s ukrajinskými kořeny. Jak moc vás toto rodinné zázemí a původ formovaly?
Myslím, že hodně, a jak začala válka o to víc jsem si uvědomila, kolik Ukrajinky v sobě nosím. Samozřejmě doma už jsem v Česku, rodný jazyk už je čeština, ale k Ukrajině mám velké emocionální pouto a pořád tam mám část své rodiny.
Měla jste v dospívání chvíle, kdy jste bojovala s pocitem, že nezapadáte, a jak jste se s tím vyrovnala?
Ano, v dětství, v dospívání i teď s tím občas bojuju, hlavně kvůli svému původu. Je to hodně moje téma, proto je mi i Emma tak blízká. Vypořádávám se s tím jak kdy, ale nejvíc mi pomohlo, když jsem pochopila, že moje jinakost není moje slabina, ale moje síla a že skrývat to jaká jsem a odkud pocházím znamená skrývat část sebe sama a to je přeci hloupost.
Jak nejraději trávíte volný čas mimo natáčení a divadlo, když potřebujete úplně vypnout a načerpat energii?
V přírodě, na výletech při objevování různých měst, zemí, kultur, hlavně s manželem! Mám pocit, že čím víc člověk cestuje, tím větší získává perspektivu nad svým vlastním životem. Né vždy to ovšem je tak snadné vypadnout a vypnout. A pokud to nějakou chvíli nejde, sauna, sport, rodina a přátelé taky dobře fungují! A v poslední době se ráda nořím do svých vlastních scénářů, kde načerpávám novou sílu.
