Řekl vám někdo někdy, že mluvíte ze spaní? Nebo jste si toho všimli u svého partnera či někoho z rodiny? Pro někoho je to spíš situace patřící do filmových thrillerů či hororů, jde však o naprosto reálný jev. Proč k tomu dochází? Co takové lidi odlišuje od zbytku populace a jak to případně napravit?
Někdy na to narazil každý
Tu frázi jsme někdy během života asi zaslechli všichni – „Mluvil jsi ze spaní.“ Taková situace může způsobit nejrůznější emoce od strachu, pobavení až po vážné zamyšlení. První je často překvapení, pak pocit studu (protože nevíte, co jste říkali), a nakonec obavy z možného zdravotního problému.
Častou reakcí je proto: „A co jsem říkal?“ Na což většinou následuje nejasná odpověď: „Nic zajímavého,“ nebo „Něco nesrozumitelného.“ A možná jste na tohle všechno narazili sami, když jste si z nějakého důvodu nahrávali projevy vlastního spánku, třeba přes aplikaci v telefonu.
Co na tohle všechno říká věda?
Podle dosavadních studií nejsou obsahem těchto spánkových promluv nějaké podnětné myšlenky, ale „rozptýlená“ slova. Zkrátka něco, co nedává absolutně žádný smysl. Prohlášení vašeho partnera o „ničem zajímavém“ je tak dost možná pravda.
Podle americké NSF (National Sleep Foundation), se může mluvení ze spaní projevit v každé spánkové fázi. Když se dostaneme do REM fáze, kdy se zdají sny, mají ho většinou na svědomí dialogy, které ve snění vnímáme.
V praxi to znamená, že dojde k dočasné aktivaci úst a hlasivek, které během spánku běžně utichají. Skrze ně pak „pronášíme“ dialogy postav, které vidíme ve snu. Stejně tak se může promluva objevit během přechodu z jedné fáze spánku do další.
Spánkový vetřelec
Ve všech případech se řečový projev objeví tehdy, když nám do snění, respektive spánku něco „vleze“. To nás donutí promlouvat, současně ale brání tomu říkat cokoli smysluplného. Obecně je velmi obtížné jakkoli stanovit frekvenci takové události. Jednoduše proto, že se děje ve spaní a když u nás není zrovna nikdo bdělý, tak se o „incidentu“ ani nedozvíme.
Pondělní Ulice: Výpověď, Otovo stěhování a kde je Vanda
Řešením mohou být monitorovací aplikace spánku, které většinou pracují na principu sledování dechového rytmu. Lze na nich také zapnout funkci nahrávání jakýkoli zvuků.
Polovina dětí a porucha
Studie ovšem ukázaly, že více jak polovina všech dětí během spánku občas promluví. Množství těchto projevů pak s rostoucím věkem klesá. U dospělých je pak chronické mluvení ze spánku považování za poruchu, na vině je pak nejčastěji stres nebo další podobné faktory, jak informuje Frontiers.
Nejde navíc nikdy o nějaké souvislé proslovy. Protože se děje hlavně při přechodu mezi fázemi spánku, jedná se o pár vteřin, během kterých pronese spící člověk několik slov. Existují sice případy celých zachycených „konverzací“, jde ale skutečně o rarity.
I takové unikáty jsou navíc vysoce nesouvislé, a i když někdy mohou dávat zdánlivě smysl, neměly by být brány jakkoli vážně. Právě proto by takové projevy obecně neměly být vnímány jako produkt vědomí nebo racionálního uvažování.
Mluvíte ze spaní nebo znáte někoho, kdo toho v noci hodně napovídá? Dozvěděli jste se od někoho už takto něco zajímavého?
Další zajímavosti si můžete přečíst tady.
Zdeněk Izer slaví 59. narozeniny: Z televize zmizel, ale o kšefty nemá nouzi. S Dobrodinským se nerozešel v dobrém
Zdroje: LearningMind, SleepFoundation, FrontiersForYoungMind
