Celá republika v roce 2014 s hrůzou sledovala tragické události na obchodní akademii ve Žďáru nad Sázavou. Neléčená schizofrenička Barbora Orlová tam tehdy během amoku připravila o život šestnáctiletého studenta Petra Vejvodu a skončila v zabezpečovací detenci. Nejnovější true crime dokumentární série MINUTY ZLOČINU na prima+ nyní přináší naprosto nečekaná zjištění. Dlouhodobá medikace měla zabrat natolik razantně, že se reálně zvažuje návrat hospitalizované ženy do běžné společnosti.
Selhání ambulantní péče
Dnešním debatám o propuštění předcházela velká chyba kontrolního systému. Barbora Orlová totiž agresivně zaútočila již o dva roky dříve na základní škole v Havířově, odkud se po intenzivní ústavní léčbě dostala pod dohled běžné ambulance. Pacientka ovšem brzy svévolně vysadila potřebné léky a úřady tuto fatální skutečnost naprosto přehlédly. Na tento fakt důrazně upozorňuje právník Šimon Toman z advokátní kanceláře Chrenek, Toman, Kotrba.
„Je těžké uvěřit, že nedošlo k podcenění situace. Barbora Orlová dle svých výpovědí přesvědčila lékaře, že její stav je stabilizován…“ konstatuje Toman ve svém zhodnocení postupů z roku 2014. Právě kvůli této obrovské benevolenci se psychicky nemocná žena dostala volně až do útrob žďárské střední školy, kde odstartovala krveprolití. Chlapec se tehdy bez váhání postavil před napadenou spolužačku a odnesl ochranitelský pud vlastním životem.
Výrazná stabilizace stavu
Po zpětném umístění do ústavu s přísným režimem prošla pacientka dlouhým medicínským procesem s nasazením injekční medikace. Někdejší primář Psychiatrické nemocnice Bohnice Jiří Švarc v dokumentu MINUTY ZLOČINU: BARBORA ORLOVÁ vysvětluje její tehdejší rozpoložení. „Nerozpoznávala tehdy, že je to protiprávní, neovládala své jednání. Motivace byla čistě chorobná,“ hodnotí dřívější stav zkušený psychiatr.
Dnes ovšem moderní léčba mění situaci k lepšímu a Švarc přidává překvapivé stanovisko. „Já jsem s ní měl kontakt před pěti lety a pustil bych ji na svobodu. Užívá léky a je zaléčená,“ říká otevřeně s tím, že riziko recidivy znatelně kleslo.
Posun potvrzuje i soudní znalkyně případu Marta Holanová. „Od kolegů, kteří ji později v zabezpečovací detenci přešetřovali, jsem slyšela, že její duševní stav se výrazně zlepšil. Pochopila, že k hrůznému činu došlo, protože nedodržela doporučenou léčbu, a svého činu lituje. Obávám se však, že její pobyt v detenci bude delší, protože se na něm podepsala medializace kauzy…”
Děsivé vzpomínky a strach
Lékařský optimismus ovšem velmi tvrdě naráží na bolest rodiny chlapce. Radka Vejvodová prožívá při zmínkách o svobodě obrovská muka. „My Orlové odpustit ani nikdy nemůžeme… Na druhou stranu já prostě chápu, je to nemocný člověk. Teď tu léčbu má. Ale zároveň mám velký strach, že je nebezpečná, mohla by se dostat ven. Aby neudělala to, co udělal nám, ještě někomu dalšímu,” vysvětluje obavy před kamerou.
Její strach ze zvládnutí volnějšího režimu sdílí samotná matka pachatelky. „Podle odborníků i taková možnost je. Ale i já budu strašně opatrná a strašně důsledná,” dodává k vyhlídkám své dcery.
Otec zabitého Petra Vejvody nese události jako nesmazatelnou jizvu. Během natáčení popsal hrůzostrašné okamžiky těsně po telefonátu ze školy. „Ani jsem nestačil vyjít do kanceláře a už mi kamarád volal, že se stalo neštěstí. Že tam je nějaká šílená ženská, že Péťu pobodala…,” líčí tragický den otec, který okamžitě dorazil na místo činu a snažil se pomáhat zasahujícím záchranářům.
„Řekli, ať držím kapačky, tak jsem je držel… Až potom mi řekla paní doktorka, že je konec. Tak jsem se sesypal a lítal jsem tam. To mě ti policajti nemohli ani udržet. Já jsem tu Orlovou viděl takhle, kousek přede mnou byla…,” vzpomíná zdrcený rodič. Kauza tak neustále připomíná tenkou hranici mezi uzdravením agresivního pacienta a bezpečností běžné společnosti.
