Uplynulo třicet let od smrti Michala Hejného. Čenda Bujnoch z Dívky na koštěti podlehl v USA nevyléčitelné nemoci

Je to přesně třicet let od smutného a velmi předčasného úmrtí Michala Hejného. Většina televizních diváků si ho bezpečně pamatuje jako rebela Čendu Bujnocha z oblíbené filmové komedie Dívka na koštěti. Velmi nadaný umělec se po slibném začátku kariéry rozhodl pro emigraci do Spojených států amerických a tamní pobyt mu zásadně změnil život. Za velkou louží nakonec v tichosti podlehl následkům těžkého onemocnění.

REKLAMA

Divoké natáčení slavné komedie

Do role jednoho ze zlomyslných rošťáků si šestnáctiletého Michala Hejného vybral v početném konkurzu přímo režisér Václav Vorlíček. Společně s Janem Krausem a Vlastimilem Zavřelem vytvořili na place nezkrotnou partu a jejich divoký temperament se naplno projevoval i mimo zapnuté kamery. Během natáčení pardubických exteriérů utratili veškeré dostupné finance z přidělených diet a ochotně se starali o pobavení starších hereckých kolegů.

Vlastimil Zavřel po mnoha letech s úsměvem vzpomínal na historku o tom, jak nicnetušícímu Vladimíru Menšíkovi dělali hotelové poslíčky a s falešnou úslužností mu nosili zavazadla až do pokoje. Hejný se ale občas stával také terčem drsnějších studentských žertíků ze strany svých kamarádů. Během jedné návštěvy letního koupaliště ho rošťáčtí kolegové nechali dlouhé hodiny vymáchat ve studené vodě a zarputile ho odmítali pustit ven.

Nesporný talent a potíže ve škole

Rodiče Slavomil Hejný a Liselotte Teltscherová se na vysoké úrovni věnovali botanice a fyziologii rostlin, přesto jejich syn jednoznačně směřoval do uměleckého světa. Talent totiž zdědil pravděpodobně po strýci Radúzovi Činčerovi a jeho nadání se velmi rychle rozvíjelo.

Na pražské konzervatoři se potkal v jednom ročníku se Simonou Stašovou i Janou Paulovou a celá trojice později zamířila na vysněnou DAMU. Na náročné přijímací zkoušky ho tehdy ochotně připravovala Jiřina Bohdalová a herecký přednes složitého komediálního monologu u ní zvládl na výbornou.

Kvůli své nonkonformní povaze se ovšem na vysoké škole dostal do ostrého konfliktu s prokomunisticky smýšlející vyučující Světlou Amortovou. Tento osobní spor nakonec vyústil v jeho podmínečné vyloučení a nadějný herec tak musel své další kroky směřovat do oblastního divadla v Šumperku. Televizní diváci ho mohli zaregistrovat také v drobných epizodních úlohách v seriálech Třicet případů majora Zemana nebo Žena za pultem.

Útěk za oceán a setkání s idolem

V létě roku 1978 získal třiadvacetiletý umělec devizový příslib na cestu do Itálie a zpátky do vlasti se už nikdy nevrátil. Československé prostředí mu bylo příliš svazující a tehdejší společnost navíc neprojevovala velkou toleranci vůči jeho homose*uální orientaci. Přes Řím nakonec docestoval do vysněné Ameriky a začal navštěvovat prestižní hereckou školu Leeho Strasberga.

Za oceánem mohl naplno využít svou schopnost plynule hovořit šesti cizími jazyky a naplno se projevoval i jeho velký hudební talent. Dokonce si splnil jeden ohromný osobní sen, když se tváří v tvář setkal se svou celoživotní modlou Barbrou Streisand. Zazpíval jí její vlastní píseň natolik věrně, že z něj byla slavná zpěvačka naprosto nadšená a věštila mu mimořádně slibnou budoucnost.

V herecké dráze už ovšem aktivně nepokračoval a po sametové revoluci se do Prahy vracel spíše pracovně jako vyhledávaný překladatel importovaných divadelních muzikálů.

Poslední roky ve stínu nevyléčitelné nemoci

Život ve Spojených státech mu bohužel přinesl nákazu virem HIV a s ním spojené těžké zdravotní komplikace. V 80. letech šlo o obrovskou neznámou a kusé zprávy o jeho zhoršujícím se stavu vyvolávaly u mnoha tehdejších pražských přátel velké obavy. Ke konci života zůstal na svůj těžký úděl téměř úplně sám a kontakt s domovem se postupně zcela vytrácel.

Bývalá spolužačka Simona Stašová s velkou lítostí vzpomínala na situaci, kdy musela ze strachu o své nenarozené dítě písemně odmítnout jeho poslední prosbu o osobní návštěvu. Rok nato přišla z Ameriky velmi smutná zpráva o jeho skonu. Život Michala Hejného vyhasl v pouhých jednačtyřiceti letech 22. října 1996 a právě teď si tak připomínáme přesně třicet let od jeho definitivního odchodu z tohoto světa.

Mohlo by vás zajímat:
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (cnn.iprima, blesk, cs.wikipedia, csfd).

Poslat článek dál

Přidat boxík na seznam

Edita Folprechtová
Edita Folprechtová
Psaní je mou vášní již od střední školy, a to už je nějaký ten pátek. Miluji kulturu, popkulturu, hudbu a divadlo. Po studiu na VŠE jsem se dala na publicistiku na volné noze a zůstala u toho dodnes.

Další články
Související

REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA