Hubnutí pomocí nejrůznějších leků v podobě injekcí se pro mnoho lidí stalo cestou k vysněné postavě, radost z rychlých výsledků ale nesdílejí všichni. Herečka Mayim Bialik z Teorie velkého třesku se rozhodla vyzkoušet na radu svých lékařů kvůli dlouholetým zdravotním potížím lék ze skupiny GLP. Jediná minimální dávka však u ní vyvolala těžké komplikace a na několik týdnů ji zcela vyřadila z běžného života, herečka o tom napsala esej.
Naděje na úlevu po vyčerpávající léčbě
Mayim Bialik si lék neaplikovala primárně kvůli redukci váhy. S nástupem menopauzy u ní došlo k nárůstu hmotnosti o 9 kilogramů, hlavním důvodem k nasazení preparátu se stalo doporučení hned tří nezávislých odborníků. Lékaři jí naznačili možnost zmírnění projevů autoimunitních onemocnění. S těmi bojuje už od svých třiadvaceti let a obsáhlý seznam diagnóz zahrnuje Gravesovu chorobu, Sjögrenův syndrom, onemocnění pojivové tkáně i syndrom aktivace mastocytů.
„Začala jsem brát léky na hubnutí, protože mi lékař řekl, že by mohly pomoci zmírnit příznaky, se kterými jsem se potýkala v podstatě celý svůj dospělý život,“ svěřila se Mayim Bialik v obsáhlé eseji pro web The Free Press. Po letech vyčerpávajících diet a nekonečném střídání specialistů cítila velkou únavu a doufala ve zlepšení kvality života. O samotné existenci látek věděla z reklam na sociálních sítích a od nejrůznějších influencerů.
Nástup vedlejších účinků
Aplikovala si proto nejnižší možnou dávku syntetického hormonu. Reakce organismu na sebe nenechala dlouho čekat a přinesla s sebou nečekaně intenzivní potíže. „Dala jsem si jednu injekci a říct, že jsem měla nežádoucí reakci, by bylo poněkud nedostatečné,“ vysvětlila. Následovaly prudké průjmy, silné nadýmání a bolesti celého těla nápadně připomínající silnou chřipku.
Brzy se přidalo také mimořádně silné sirné odříhávání. Herečka se kvůli němu bála vůbec otevírat ústa na veřejnosti. Začala trpět zvláštními záchvaty kýchání při každém pokusu o jídlo nebo pití.
Intravenózní doplňování tekutin
Její zdravotní stav se natolik zhoršil, že nebyla schopná udržet v těle vůbec žádné tekutiny ani racionálně uvažovat. Opakovaně nedoběhla včas na toaletu a čelila reálné hrozbě vážné dehydratace. Přímo k ní domů musela dorazit zdravotní sestra a podat jí rehydratační roztoky nitrožilně.
„První dva dny jsem snědla asi jeden hrnek rýže a půlku banánu. Nedokázala jsem v sobě udržet ani elektrolytické nápoje,“ popsala nejtěžší chvíle. Extrémní trávicí těžkosti přetrvávaly celé týdny a donutily ji nakonec vyhledat pomoc gastroenterologa.
Další injekci si po této zkušenosti už neaplikovala. Syntetické hormony podle svých slov nijak nezatracuje a plně chápe, že mnoha lidem prokazatelně zachraňují zdraví. Vlastní zážitek u ní spíše prohloubil soucit s lidmi potýkajícími se s chronickými onemocněními střev.
