Americká rocková kapela KISS postavila svou kariéru na výrazném líčení. Zlom přišel 18. září 1983, kdy hudebníci v televizním vysílání vůbec poprvé odhalili své skutečné tváře. Razantní krok znamenal pro hudební svět obrovské překvapení a vyvolal bouřlivé diskuze. Paul Stanley a Gene Simmons tímto rozhodnutím navždy změnili vnímání celé skupiny.
Zrození maskovaných hrdinů v New Yorku
V počátcích 70. let vládla newyorské scéně móda třpytek a uvolněného glam rocku. Gene Simmons s kolegy měřili přes metr osmdesát a do tohoto jemnějšího vizuálního stylu se zkrátka nehodili. Řešení našli v hutném černobílém líčení.
Simmons vzpomínal, jak seděl v podkrovním bytě před zrcadlem a zcela spontánně si začal malovat na obličej. Výsledek vytvořil úplně nové pódiové identity a skryl skutečné tváře muzikantů. Basák Simmons se stal divokým Démonem a kytarista Paul Stanley přijal vizáž Hvězdného dítěte. Masky vytvořily auru tajuplnosti a dodaly koncertům nevídanou energii. Skupina se díky tomu výrazně odlišila od veškeré tehdejší konkurence.
Důvody k radikální vizuální změně
Začátek 80. let přinesl kapele slabší komerční období a četné personální rošády. Původního bubeníka Petera Crisse a kytaristu Ace Frehleyho postupně nahradili Eric Carr a Vinnie Vincent. Noví členové dostali zcela vlastní masky Lišky a egyptského kříže.
Stanley ale začal cítit silné rozmělnění původní ucelené mytologie. Silný a hrozivý vzhled se podle něj začal blížit nechtěné parodii. Kytarista chtěl zjistit, zda skupina obstojí před fanoušky pouze díky své hudbě a přirozenému charismatu. Simmons s riskantním nápadem zpočátku nesouhlasil a cítil velkou vnitřní nejistotu, během focení propagačních materiálů alespoň záměrně vyplázl jazyk, aby zachoval drobný odkaz na svou démonickou postavu.
Televizní odhalení pro miliony diváků
Speciální zářijové vysílání na MTV moderoval hudební publicista J. J. Jackson. Miliony diváků poprvé spatřily čtveřici muzikantů v běžném civilním oblečení přímo v televizním studiu. Odhalení tváří doprovázelo premiéru nového videoklipu k písni Lick It Up.
„Je to dobrý pocit,“ svěřil se tehdy Simmons. Vzápětí dodal, že k posluchačům měli vždy velmi blízko a nyní zkrátka nastal čas ukázat ještě více. Stanley reagoval o poznání klidněji a celou situaci trochu zlehčil. „Pro mě to není zase tak odlišné, kluky vídám bez líčení častěji než s ním,“ vysvětlil fanouškům. Ztráta líčidel podle jeho slov samotné muzikanty nijak vnitřně nezměnila.
„Lidé nechtěli, aby šly barvy dolů, ale víte co? Smůla. Muselo se to stát. Chcete, aby vaši hrdinové zůstali navždy stejní, ale důsledkem toho je, že vás pak začnou nudit,“ dodal k tehdejšímu rozhořčení publika.
Reakce publika a další směřování kapely
Část dlouholetých příznivců nesla novou image s velkou nelibostí a odporem. Lidé měli sestavu spojenou výhradně s komiksovou estetikou a odmítali přijmout jejich civilní tváře. Simmons s odstupem let přiznal, že publikum tuto změnu v první chvíli upřímně nenávidělo.
Ztráta vizuální identity ale na druhou stranu přitáhla k televizním obrazovkám úplně novou generaci mladých posluchačů. Odvaha se kapele nakonec komerčně vyplatila a přinesla oživení upadající kariéry. Album Lick It Up získalo v zámoří platinovou desku a odstartovalo třináctiletou éru nekonečného vystupování. Hudebníci se k původním maskám a kostýmům vrátili až při slavnostním předávání cen Grammy v únoru 1996.
.jpg){kind=link}