Klasické české nadávky pod lupou: Co opravdu znamenají výrazy jako debil nebo hňup

Nadávky se většinou řadí mezi vulgarismy a jde o záměrné potupující a hanlivé označení osoby. Slušná řádka jich ale má ve skutečnosti zcela jiný význam, jde například o lékařské termíny. Samotné vulgarismy jsou řečí „sprostého“ lidu, tedy chudiny, zločinců a prostředí hospod. Tzv. slušní lidé či dokonce šlechtici po celé stovky let předstírali, že nic takového neznají.

Především u debila se nejedná ve skutečnosti o nadávku, ale diagnózu. Konkrétně o člověka trpícího tzv. debilitou, tedy slabomyslného jedince, jehož intelekt se bez ohledu na věk pohybuje někde na úrovni desetiletého dítěte. Od toho taky označení „ty jsi debil“ jako osoby, která něco nechápe.

Právě nejčastější nadávky jako blbeček nebo imbecil jsou vlastně převzatou stupnicí mentální retardace. Debilita je lehčí, člověka takto postiženého na ulici nepoznáte. Jeho IQ je v rozmezí 50-69, může normálně komunikovat a postará se o sebe. Horší stupeň je imbecil, přesto je schopen například jednoduchých manuálních prací a s vysokou podporou i samostatného života.

Zajímavé je, že idiota máme často za mírnější nadávku, je ale na vrcholu oné retardace. Takový člověk zvládá jen základní úkony obsluhy sebe sama a je prakticky závislý na péči okolí.

Blb, blbec, blbeček. Tři stupně jedné z nejklasičtějších tuzemských nadávek. Původně šlo také o mentálně retardovaného člověka, pak se ujal jako obecné označení hlupáka. Čeština pro něj má obrovskou zásobu synonym, která často vyjadřují nějakou další nuanci – trouba, ňouma, jouda, moula, pitomec apod.

Původně neměl ženský rod, pravděpodobně až po původním dabingu snímku Pulp Fiction Quentina Tarantina se velmi ujala i blbka. Podobně oblíbené je dnes i spojení „den blbec“ pro dny, kdy se člověku zkrátka nic nedaří.

Ačkoli se tento výraz už vlivem médií rozšířil po celém tuzemsku, jde o nářečí. Od medicíny ale úplně neodbočíme, protože jde o veterinární pojem. Hňup totiž označuje kastrovaného kozla. Zvíře je pak méně agresivní a maso se vyznačuje slabým zápachem.

Když dnes někomu řekněme, že je fešák, nebo tak někoho popíšeme, poukazujeme na hezké oblečení či další vzhledové vlastnosti. Nářečí znalí jedinci se však mohou oprávněné urazit. Fešák se totiž říká vykastrovanému psovi, kastrovaná fena je pak fešanda.

„To je ale macek.“ Frázi použijeme na ocenění něčeho velkého, prakticky bez ohledu na druh. Stran tělesných proporcí je běžné také přídavné jméno macatý či macatá. Fešák a macek jsou si však blízko, protože jde o vykastrovaného kocoura.

Asi nejuniverzálnější nadávka i zaklení bez konkrétního určení. Fráze „Ty vole,“ nemá nutně adresáta, jde vyjádření údivu, únavy nebo jakékoli další výrazné emoce. Technicky jde o kastrovaného samce tura domácího, tedy býka. Stejně jako u hňupa jsou pak méně agresivní, stávají se dokonce robustnějšími.

Zdroje: Wikipedia, CestinarskeSpeky, KdoJeTo