Když padala obloha: Před 46 lety dopadla kosmická stanice Skylab na Zemi a NASA čekal pořádný trapas
Vesmírná stanice na oběžné dráze, vysílání satelitů, vesmírné lety. Dnes běžná věc musela také někde začít. A všechny tyto objekty také někdy doslouží a některé z nich musí více či méně kontrolovaně padnout zpátky na Zemi. To byl i případ stanice Skylab, která dopadla 11. července 1979. Pro NASA to však byl trapas obřích rozměrů, došlo i na pokutu.
Hlavní program – opravy
Skylab neboli „nebeská laboratoř“ kroužila kolem naší planety celých 6 let. Projekt vyplnil mezeru mezi programem USA na dobývání Měsíce (1972) a startem prvního raketoplánu na jaře 1981. Roli hrály i pozůstatky modulu Apollo. Skylab tak 14. května 1973 zamířil do vesmíru.
Z kosmodromu na floridském Mysu Canaveral ji vynesla mohutná raketa Saturn V, pak už modul čekal na první posádku, která ale dorazila až o deset dní později. Prvním bodem jejího programu byly i opravy. Už při startu přišel totiž Skylab o polovinu solárních panelů a protimeteorický štít. Druhá část fotovoltaiky se rozvinula jen částečně, příkon elektřiny tak byl asi 10 % plánu.
Slunečníkové řešení
Jeden problém ale vedl k druhému, protože stanice se přehřívala. Provizoriem bylo lehké pootočení, bylo ale potřeba najít něco trvalého. NASA dokonce uvažovala o tom nechat tuto stanici jejímu osudu a vypustit druhou. Řešením byl nakonec jakýsi skládací slunečník. Ten vzali astronauti s sebou a pak zkrátka nad Skylabem rozvinuli „paraple“.
Vesmírné bádání
Jak jen to omezená elektřina dovolila, věnovala se posádka i bádání, hlavně lékařské experimenty nebo pozorování Slunce a Měsíce. Postupně uvolnili i vnější blokace a uvedli stanici do výkonu a provozu v takovém režimu, jaký byl původně v plánu. Na palubě se postupně vystřídaly tři posádky, po odletu té poslední 8. února 1974 Skylab osiřel. Jako dům duchů pak ještě pět let obíhal Zemi.
Video z YouTube se přehraje po souhlasu s cookies pro marketing.
Znečišťování prostranství
Ne, tohle se nedělo na orbitu, ale v Austrálii. NASA měla v plánu klidně ještě dalších 10 let oběhu, možná i vyslat ke Skylabu raketoplán. Úvahy zhatilo Slunce, které změnilo podmínky. Naše nejbližší hvězda totiž zvýšila aktivitu, čímž zemská atmosféra lehce zhoustla. Skylab tak v roce 1977 sklouzl vlivem tření do nižších pater.
Situace se tak postupně stala zcela neúnosnou, Skylab nakonec 11. července 1979 zanikl prakticky celý v atmosféře. Bohužel se ale vyskytly i části, které dopadly na Zemi. NASA počítala s Pacifikem, pár trosek ovšem dopadlo i do řídce obydlených oblastí Austrálie, stejně jako jihovýchodu Indického oceánu.
Ke štěstí vesmírné agentury nedošlo ani ke zraněním, ani ke škodám na majetku. Byl z toho ovšem solidní reputační trapas. Ten ještě dovršila pokuta od australského Perthu za znečišťování veřejného prostranství.
Odkaz budoucím generacím
Na Skylabu si tak NASA vyzkoušela obrovské množství řešení problémů a reálného provozu. Stanice dala astronautům i vlastní sprchu upravenou pro mikrogravitaci. Skylab vlastně otevřel éru dlouhodobého lidského pobytu na oběžné dráze. Potvrdil, že lidé mohou ve vesmíru nejen přežít, ale i aktivně pracovat, provozovat laboratoře, dokonce se sprchovat a prát prádlo. Stovky hodin medicínských a technických experimentů získaly lidstvu znalosti, které se staly stavebním kamenem pro ISS.
Skylab ověřil princip „lekce z té předchozí pro tu další“. NASA vyhodnotila stovky kritických zjištění – od testování gyroskopů až po školení operátorů – které se staly standardem pro budoucí mise na Měsíc (Artemis) nebo na Mars. Připomíná nám, jak důležité je chápat historii – i „malá“ stanice z 70. let nás dnes chrání před hrozbami na vzdálených světech .
Zdroje: CeskaTelevize, SkyRocket, NASA, Britannica
Mohlo by vás zajímat:
Herci a herečkyKam se poděla vnoučata Johna Hammonda z Jurského parku: Představitel Tima zůstal u herectví, Lex se vydala jiným směremDětští herci z Jurského parku se vydali různými směry. Joseph Mazzello u filmu zůstal a chystá horor, Ariana Richards herectví vyměnila za malířství.
