Kam se za socialismu jezdilo na dovolenou do zahraničí: Nudismus v NDR a po kolena vody v Balatonu

Pro valnou většinu lidí znamenala dovolená za socialismu pobyt mimo domov, ale v tuzemských hranicích. V rámci komunistického Československa přišli totiž občané po roce 1948 o možnost neomezeného vycestování za hranice. Ideálem zůstával i tak pobyt u moře. V cestě stály dvě okolnosti. Finance a svolení strany a zaměstnavatele.

Dnes nijak zvláštní možnost, před rokem 1989 nesplnitelný sen. Češi sice cestovali houfně, většinou ale po „vlastech československých“. Takové Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie a další destinace byly také otevřené všem, nicméně náklady na takovou dovolenou byly astronomické. Kdokoli tedy z našinců vycestoval za hranice, obvykle pak působil oprávněně jako chudák.

České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,

Jiří Žáček

Praotec Čech nám nechal opravdu krásnou krajinu, které jen chybí slaná voda. K Jadranu se dalo cestovat do 2. světové války, po roce 1948 byl ale s mořem utrum. Atlantik, Pacifik nebo další světová vodstva zůstala pro hrstku vyvolených. Bez výjezdní doložky a devizového příslibu byl výběr zoufale omezený.

Do NDR (Německé demokratické republiky) se jezdilo za studenou vodou a nudismem. Jako jedni z mála měli i za socialismu nudistické pláže, nicméně voda byla ovanuta ledovým větrem Baltu. Reálná výdrž tak 5 minut. Autem se tam dalo dostat za den, zdrželi vás jen celníci, kteří hlídali pašování peněz.

Dovolená v povolené destinaci ale neznamenala žádné masivní utrácení. Příděl marek omezovaly banky, dobrý hotel byl cenově nedostupný. Buď jste spokojili s cestovní kanceláří, nebo zbýval kemp a stanování. I to se však zamlouvalo předem.

Voda v Balatonu se stala terčem mnoha vtipů. Voda vám byla i po dvaceti metrech chůze od břehu po kolena, ale byla teplá. No, stačilo to na nafukovací matračku a byl to určitý kompromis Východu a Západu. Cca 500 kilometrů od Prahy jsme tak měli velkou exotiku v podobě langošů, vína, hudby, melounů a klobás ve stáncích.

Rumunsko a Bulharsko byly celkem dobrodružstvím. Slunce a teplá voda byly jistota, dostatečná vnitřní dezinfekce zaručovala i přežití hygieny. Zájezdy s cestovními kancelářemi nebyly tak drahé, zážitkem byl i let letadlem. Horší byl vlak s žebrajícími dětmi v každé stanici.

Odvážlivci mohli zvolit auto. Jelo se přes nádherné hory, ale cesta leckdy překvapila. S klesající životní úrovní Rumunska byli turisté terčem žebráků stále více, i v autě stačilo jen přibrzdit.

Dovolená Rhin (NDR) 1988YouTube

Zdroje: iDnes, StoPlusJednicka, Denik