Žokej, trenér a poslanec Josef Váňa oslaví v úterý 20. října čtyřiasedmdesáté narozeniny. Osminásobný vítěz Velké pardubické se sice před deseti lety rozloučil se závodním sedlem, koní se ale úplně nevzdal. Předloni na podzim usedl do poslaneckých lavic a ve volném čase se nadále stará o desítky zvířat ve svých stájích.
Jízda na koni jako nejlepší lék
S manželkou Pavlou a synem Josefem se ve stájích v Mlýncích na Karlovarsku starají celkem o necelou stovku koní. Sám si pro vyjížďku vybírá spíše klidnější zvířata. Jízdu bere jako nutnost pro udržení vlastní fyzické kondice. „Když nesedím čtyři dny na koních, začnou mě vážně bolet záda,“ řekl před dvěma lety pro Seznam Zprávy.
Bývalý žokej má za sebou operaci obou kyčlí. Od září roku 2024 působí jako poslanec za Karlovarský kraj. Politická funkce ho ale od zvířat neodvedla, jak sám říká, odmítá trávit stáří v nečinnosti. „Kdybych seděl doma, čuměl doblba a čekal na smrt, tak by to tělo tak dobře nesnášelo,“ říká s tím, že senioři by podle něj měli zůstat fyzicky i psychicky aktivní, pokud jim to zdraví dovolí.
Fyzický fond získal v mládí během práce v Jeseníkách. Dělal strojníka na lyžařském vleku a působil jako člen tamní horské služby. Sportovní nadání uplatnil i mimo jezdectví. V roce 1978 vyhrál obří slalom ve Vysokých Tatrách a zúčastnil se slavné Jizerské padesátky.
Návrat do života po těžkém pádu
Nejvážnější nehodu své kariéry prožil 5. června 1994 na dostizích v německém Iffezheimu. Na jedné z překážek spadl z koně Verona a další zvíře ho přilehlo. Zčásti se mu utrhla levá plíce a při převozu do nemocnice nastala klinická smrt. I přes špatné prognózy lékařů se uzdravil a zkušenost z hranice života si pamatuje překvapivě pozitivně.
„Člověk si během zlomku vteřiny promítne hlavou samé krásné chvíle, které prožil,“ popsal svou zkušenost. Zotavení výrazně urychlil vlastní vůlí. Bál se, že přijde o dobré koně, a tak se na start dalšího závodu postavil už v polovině srpna stejného roku.
Riziko k povolání žokeje podle něj patří. Během kariéry zažil mnoho pádů a problémy se nevyhnuly ani překonávání legendárního Taxisova příkopu. V roce 1993 na něm po hromadné kolizi upadl se Železníkem a o něco později se situace opakovala s dalším koněm.
Rekordy z Velké pardubické
Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985. S polokrevníkem Paramonem dojel na druhém místě. Paramon se v tréninku projevoval jako nezvládnutelný kůň a Váňa s ním musel dlouho bojovat. Své první vítězství získal o dva roky později v sedle Železníka. S tímto koněm opanoval Velkou pardubickou celkem čtyřikrát.
V roce 1991 dokázal po pádu na Poplerově skoku znovu nasednout a závod ještě vyhrát. Pátý triumf přidal v roce 1997 s Vronským. Zbylá tři prvenství z let 2009 až 2011 získal po boku hnědáka Tiumena. Toho označil za mimořádně chytrého koně, kterého stačilo v dostihu pouze nenápadně řídit.
Do slavného dostihu naposledy nastoupil v roce 2014. O dva roky později se jako žokej zúčastnil svého posledního oficiálního závodu. Během kariéry nasbíral podle neoficiálních informací přes dvě stě sedmdesát vítězství v sedle.
Za svůj nejcennější úspěch paradoxně nepovažuje výhry z Pardubic. V roce 2022 prozradil deníku Aha, že nejvíce vzpomíná na německý Baden-Baden. „Úplně top bylo, když jsem v Baden-Badenu s polovičním mrzákem Misterem Dee porazil nejlepšího tamějšího překážkáře. To nosím dodnes v hlavě,“ zavzpomínal.
Domov bez vzpomínkových fotografií
S manželkou žijí v bezbariérovém domě v Chyši na Karlovarsku. Uvnitř obydlí by návštěva jen těžko hledala stopy po jeho bohaté sportovní kariéře. Váňa si totiž vystavené fotografie a trofeje neoblíbil. Sám tvrdí, že ho pohled na vlastní úspěchy vůbec nebaví. Na svou minulost se příliš neohlíží, ačkoliv drží celkem jedenáct trenérských výher z Velké pardubické.
Dostihové nadšení v současnosti přenáší především na mladšího syna Josefa. Ten působí jako trenér i překážkový jezdec a otec mu postupně předává velkou část zodpovědnosti za chod rodinné stáje.
