Jiří Bartoška se vrací jako Kosma. Nedělní večery opráší poctivou krimi z 80. let

V neděli po dvacáté hodině zahájí Televize Seznam večery s kultovním cyklem Stopy zločinu. Úvodní film Alibi jako řemen připomene, proč Jiří Bartoška patřil mezi herecké jistoty kriminálního žánru. O týden později ve stejný čas přijde Velká rána. Oba tituly doplní reprízy v pondělí 22:25, takže filmy nepropásne ani pozdní divák.

Stopy zločinu vznikaly na začátku osmdesátých let v brněnském studiu tehdejší Československé televize. Tvůrci vycházeli z reálných kauz, které otřásaly dobovou kriminalistikou. Scénáře psali Karel Štorkán a Jaroslav Petr, režii vedl Stanislav Strnad. Dnes jde o cenné svědectví o práci detektivů i o způsobu, jak se tehdy vyprávěly napínavé příběhy.

Cyklus stojí na přesném pozorování prostředí a na detailech, které drží napětí od první scény po poslední výslech. Místo exhibic sází na důkazy, motivy a přesnou psychologii postav. Tempo je klidné, ale o to vytrvalejší. Divák sleduje, jak vyšetřovatelé skládají mozaiku a jak každá drobnost mění význam celé kauzy.

Nadporučík Luboš Kosma je vyšetřovatel, kterému sluší klidná autorita. Jiří Bartoška ho hraje s rozvahou a přesností, díky níž se z každého rozhovoru stává miniaturní souboj nervů. Nejde o svaly ani o teatrální gesta. Převládá koncentrace, otázky a tichý tlak na pravdu.

Herecké partnerství stojí za pozornost i mimo hlavní roli. Rudolf Jelínek přidává drsnější tón druhé vyšetřovací linii, Otakar Brousek a Oldřich Navrátil dodávají týmu přesně dávkovaný civil. V menších úlohách se objevují tváře, které dělaly sílu brněnské scény. Celé obsazení působí jednotně a bez okázalosti.

Bartoškův Kosma funguje jako kotva pro každý díl. Vede vyšetřování, ale zároveň dává prostor svědkům a podezřelým. Jeho styl přináší drobná odhalení, která se skládají v obraz zločinu. Právě tahle trpělivost dává cyklu pověst poctivé detektivky.

Alibi jako řemen z roku 1983 se otevírá krádeží klenotů a přidává vraždu komplice. Tváří pachatele je člověk s pověstí pracanta, což dává příběhu silný etický rozměr. Vyšetřování postupuje přes alibi, časové osy a drobné nesrovnalosti, které neuniknou pozornému oku. Výsledkem je drama, které stojí na logice a práci v terénu.

Velká rána z roku 1984 posune laťku směrem k akci, pořád však drží pevný řád vyšetřování. Přepadení nelegální herny a poštovního vozu tvoří dvojitý uzel, který Kosma rozplétá krok za krokem. Divák sleduje informátory, vztahy uvnitř skupiny a taktiku zločinců. Napětí nevzniká střihem, ale přibývajícími důkazy.

Celkem vzniklo osm filmů o obvyklé délce kolem pětašedesáti minut. Formát dává prostor práci s prostředím, výslechům i rekonstrukcím, které děj neposouvají skokem, ale přesně mířeným krokem. Vzniká tak rytmus, který nespěchá a přesto nenechá vydechnout. Vyhovuje tomu i brněnská lokace, kde se pracuje s městskou krajinou jinak než v pražských seriálech.

Reprízy dávají smysl jako připomínka poctivé filmařiny a jako test trvanlivosti starších formátů. Ukazují, že dobrý scénář a pevná režie ustojí i dnešní konkurenci. Zároveň obnovují chuť pátrat po méně vysílaných dílech, včetně těch se špionážnějším laděním, kde se prosazuje kapitán Havran.

Zdroje: autorský text, CSFD, Wiki