Drobný muž s nevinným pohledem a nezaměnitelným komediálním talentem se zapsal do paměti diváků v mnoha výrazných rolích. Luděk Kopřiva dokázal i na malém prostoru strhnout veškerou pozornost na sebe a vytvořit postavy plné života. Doma skrýval obrovskou vášeň pro cestování a hluboké city ke svým dvěma životním partnerkám.
Útěk před nuceným nasazením
Narodil se v rodině drážního zaměstnance a vášnivého ochotníka. Otec provozoval v podskalské hospodě divadelní sál a brzy postavil svého syna na jeviště. Začátek druhé světové války přinesl Kopřivovi povolávací rozkaz na nucené práce do Německa. V zoufalé snaze uniknout se vypravil na pražskou konzervatoř. Jeden ze zkušebních profesorů okamžitě pochopil vážnost situace. Povolávací rozkaz roztrhal a Kopřivu na školu přijal.
Po válce plynule pokračoval ve studiu na nově založené DAMU. Absolventské představení se znelíbilo tehdejším funkcionářům a celá skupina dostala umístěnku do ostravského divadla. Následně přesídlil na čtyři roky do Plzně. Místo politických intrik se naplno věnoval pohybu a pilně trénoval s místním baletním souborem.
Tajné schůzky a velká láska
Po přesunu do pražského Divadla E. F. Buriana naplno rozvinul svůj talent. Doma ho čekala první manželka Olga pracující jako rozhlasová redaktorka. Svoji ženu velmi miloval a choval se k ní jako skutečný gentleman. Projevoval ale obrovskou žárlivost a často na ni líčil pasti v podobě nečekaných návratů domů. Olga mu celou dobu zůstala věrná.
Kopřiva naopak platil za vyhlášeného svůdníka a sukničkáře. K tajným schůzkám využíval volné byty svých kolegů. Dával si obrovský pozor na prozrazení. Své rodinné zázemí odmítal ohrozit a vztah s Olgou chránil. Společné štěstí jim narušovala absence vlastních dětí. Kopřiva tíhnul k neustálému cestování, jeho žena preferovala klid domova. Svazek ukončila Olgina předčasná smrt v roce 1987.
Požehnání od filmového faráře
Do širokého diváckého povědomí se zapsal drobnými a výraznými postavami v úspěšných komediích. Režisér Dušan Klein si vzpomněl na jeho baletní průpravu a svěřil mu roli energického choreografa ve filmu Jak svět přichází o básníky.
Krátce poté přišla nabídka na ztvárnění faráře Otíka ve slavné letní trilogii Slunce, seno z jihočeských Hoštic. Lidé si ho s postavou duchovního okamžitě spojili a na ulici ho oslovovali velebnosti. „Při natáčení šel o přestávce do auta a odchytili ho lidé směřující ke křtu,“ zavzpomínal Zdeněk Troška. Jedna z babiček ho dokonce poprosila o pokřtění vnuka. Filmový farář jí se smíchem vysvětlil marnost takového počínání a poslal rodinu do skutečného kostela. Postava Otíka mu ulehčovala život v běžných situacích a dopravní policisté mu s úsměvem odpouštěli dopravní přestupky.
Pozdní návrat ke štěstí
Počátkem 90. let prodělal náročnou operaci žlučníku. Během rekonvalescence došlo ke zrušení jeho domovského divadla a Kopřiva zamířil do penze. V té době potkal v centru Prahy bývalou kolegyni Evu z plzeňského divadla. Sdíleli bolestnou zkušenost se ztrátou partnera a brzy našli společnou řeč. V roce 1995 uspořádali svatbu.
Svou druhou manželku velmi miloval a ochotně s ní cestoval po celém světě. V pokročilém věku dokázal bez potíží odřídit cestu napříč Spojenými státy. Ve třiasedmdesáti letech dokonce postavil pro svou rodinu nový dům ve středočeských Čtyřkolech. Krásné období přerušila až nastupující Parkinsonova choroba. Nemoc ho připravila o možnost řídit a omezila jeho pohyb.
Kopřiva si dopředu zajistil místo na vyšehradském hřbitově. Zemřel začátkem října 2004 v benešovské nemocnici. Diváci si ho mohou připomenout v komedii Slunce, seno, jahody, kterou vysílá Nova 21. června od 14:15 a v repríze Nova Cinema 22. června od 16:45.
