Komedie Nebe a dudy baví televizní diváky už dlouhé roky především díky výkonům dvou malých rošťáků. Bratři Jiří Blahník a Lumír Blahník si natáčení role osiřelých synovců viditelně užívali a okamžitý úspěch u publika je brzy vynesl z placu až na prkna Národního divadla. Vše tehdy nasvědčovalo tomu, že na nadaná dvojčata čeká opravdu slibná filmová budoucnost. Práce před kamerou pro ně ale nakonec byla jen krátkou životní zastávkou a dospělost je nečekaně zavedla k cirkusovým manéžím i na zahraniční estrády.
Dětské hvězdy z hospod a sálů
Otec bratrů František Blahník patřil k uznávaným hudebním skladatelům a velký talent předal rovnou oběma synům. Dvojčata bavila hosty po pražských hospodách i v nejrůznějších koncertních síních. Lumír hrál výborně na akordeon a odmalička doprovázel zpívajícího Jiřího. Otec měl velmi dobré kontakty na tehdejší filmaře a díky nim chlapci získali vůbec první příležitost před kamerou.
Zahráli si v melodramatu Pro kamaráda z roku 1940. Snímek vznikl na přímý rozkaz úřadů a měl oslavovat lidskou práci. Diváci v něm tehdy viděli celou řadu hvězdných jmen. Na place se dvojčata potkala s velikány jako byl Rudolf Hrušínský nebo Josef Kemr. Bratři Blahníkovi zde dostali menší úlohu v podobě dvou ze tří králů a zazpívali slavnou vánoční koledu.
Natírání kozy a úspěch s Plachtou
Zásadní zlom přišel hned o rok později s oblíbenou komedií Nebe a dudy od režiséra Vladimíra Slavínského. Snímek vyprávěl o přísném továrníkovi Bartošovi, kterého po nehodě zachrání chudý skalák. Ten u sebe v chalupě vytvořil milující domov pro dceru a dva osiřelé synovce.
Filmaři svěřili role obou malých sirotků právě bratrům Blahníkovým. Těch se ve filmu láskyplně ujal dobrotivý Antonín Fábera v podání Jindřicha Plachty. Spolupráce se starým hercem patřila k obrovským zážitkům. V ateliérech se chlapci navíc pravidelně potkávali s Jaroslavem Marvanem nebo Antonií Nedošinskou.
Dvojčata dostala před kamerou docela těžký úkol. Ve slavné scéně měli chlapci namalovat na bílou kozu Jůlinku pruhy a vytvořit tak dojem exotické zebry. Oba bratři ale vynikali mnohem více v hudbě než ve výtvarném umění. Štáb jim tak musel na zvířecí srst pečlivě předkreslit čáry, aby štětcem mířili na správná místa a scéna působila důvěryhodně.
Role Tondy a Vaška přinesla sourozencům velkou popularitu a otevřela jim dveře do světa. Následovala mimořádně úspěšná vystoupení ve Velkém sále pražské Lucerny a nečekaná nabídka z Národního divadla. Chlapci si tu zahráli v šesti představeních inscenace Řezbář Ukřižovaného po boku Vlasty Fabiánové a Jaroslava Průchy.
Poválečné cesty a zákaz vystupování
Nová doba po skončení války přinesla oběma bratrům odlišné osudy. Jiří se před filmovou kameru už nevrátil. Věnoval se převážně vystupování v různých kabaretech a estrádách. Někdy se na podiu potkal se svým bratrem nebo dokonce s Vlastou Burianem. Jiří Blahník zemřel předčasně na jaře roku 1995 ve věku devětapadesáti let.
Lumír dostal po válce ještě jednu filmovou šanci. Zahrál si patnáctiletého učně Frantu Gavlase ve snímku Milujeme z roku 1951. Silně ideologický děj se točil kolem učňů zabraňujících sabotáži v továrně. Následně působil jako hudebník v cirkuse a dlouho jezdil s estrádami. Ke konci šedesátých let mu komunistická cenzura zcela zakázala činnost. S manželkou Bětou, která pracovala jako artistka, pak raději odjel vystupovat do zahraničních varieté.
Po prodělaném těžkém infarktu v roce 1994 ukončil Lumír veškeré veřejné vystupování. Závěr života strávil se svou ženou v malé chatě nedaleko řeky Sázavy a filmařského ruchu se stranil. Lumír Blahník odešel na začátku června roku 2007. Filmoví fanoušci si mohou slavnou komedii Nebe a dudy připomenout v pondělí ve 14:15 na stanici Prima nebo při středeční repríze v 15:50 na kanálu Prima MAX.
