Ještě nedávno bylo v tuzemských domácnostech běžné chodit v lednu v tričku a trenýrkách. Celý byt se vytápěl na stabilních dvaadvacet i více stupňů bez ohledu na to, zda v místnosti někdo pobýval. Tento standard komfortu však dnes definitivně končí. Češi pod tlakem ekonomické reality postupně přecházejí na takzvané zónové vytápění, kdy se teplo udržuje pouze tam, kde je to nezbytně nutné. Inspiraci pro tento efektivní, i když drsnější režim, našli u východních sousedů.
Konec plýtvání v prázdných pokojích
Pohled na termostat se změnil. Data agentury STEM ukazují, že dříve více než polovina Čechů vytápěla své nemovitosti plošně na stejnou teplotu. Dnes tento přístup působí jako ekonomická sebevražda. Lidé si spočítali, že platit za teplo v chodbě, předsíni nebo v pokoji pro hosty, kam nikdo nevkročí celý týden, nedává žádný smysl.
Obývací pokoj, kde rodina tráví večery, se nyní drží na příjemných jednadvaceti stupních. Ložnice ale zůstává chladná. Teplota zde padá k sedmnácti stupňům, což podle lékařů svědčí kvalitě spánku, ale pro zhýčkanou populaci to představuje teplotní šok. Chodby a technické místnosti se často propadají až k patnácti stupňům.
Ukrajinská škola efektivity
Tento model není vynálezem českých kutilů. Jde o praxi, která je dlouhá léta běžná například na Ukrajině. Tamní infrastruktura a nutnost šetřit naučily obyvatele pracovat s teplem jako se vzácnou komoditou. Na Ukrajině je k centrálnímu vytápění připojeno jen zhruba 62 procent budov. Lidé se naučili operativně využívat přímotopy a doplňkové zdroje tepla, které přenášejí přesně tam, kde jsou zrovna potřeba.
V Kyjevě dokonce funguje systém, kdy se některé bytové domy připojují k centrálnímu zdroji až na základě individuálních žádostí. Češi tento pragmatický přístup nyní adoptují. Místo otevírání dveří „aby se teplo rozlilo“ se nyní dveře zavírají a teplo se konzervuje v jednotlivých zónách.
Technologie šetří peněženku
Změna návyků jde ruku v ruce s technologiemi. Hitem jsou chytré termostatické hlavice, které umožňují automatizovat režim pro každou místnost zvlášť. Investice do těchto zařízení se pohybuje v řádu tisíců korun, ale návratnost je díky úspoře 10 až 20 procent nákladů velmi rychlá. Hlavice sama pozná, že jste otevřeli okno, a vypne topení. Stejně tak sníží teplotu, když odejdete do práce.
Situace na trhu s energiemi se navíc stabilizovala, což nahrává těm, kteří chtějí mít spotřebu pod kontrolou.
„Energetická krize již odezněla a v příštím roce neočekávám významný růst cen tepla s výjimkou několika tepláren nově zařazených do systému emisního obchodování a budou muset nakupovat povolenky,“ vysvětlil pro iDNES.cz předseda výkonné rady Teplárenského sdružení Mirek Topolánek.
Zdravotní hazard a vlhké zdi
Přechod na zónové vytápění má však i svou stinnou stránku. Extrémní výkyvy teplot mezi místnostmi a přílišné ochlazování stěn s sebou nese rizika. Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje, že teplota v obytných místnostech by neměla klesat pod 18 stupňů. Dlouhodobý pobyt v chladu oslabuje imunitu a zvyšuje náchylnost k respiračním onemocněním.
Ještě větším problémem je stavební fyzika. Pokud se v jedné místnosti vaří a suší prádlo, zatímco vedlejší pokoj je vychlazený na patnáct stupňů, vlhkost se sráží na studených zdech. Vznikají tak ideální podmínky pro plísně, které mohou z dlouhodobého hlediska poškodit konstrukci domu a vyvolat alergie.
Nejlevnější teplo je ze dřeva
Pro ty, kteří mají možnost volby paliva, zůstává králem úspor dřevo. Jeden prostorový metr sypaného smrkového dřeva vyjde energeticky nejvýhodněji, zhruba na jednu korunu za kilowatthodinu. Pro srovnání, plyn se pohybuje kolem 2,50 Kč a elektřina u přímotopů vystřelí až k osmi korunám.
Další tipy do domácnosti naleznete ZDE.
