Křik, volný pád a následná obrovská úleva. Staletý rituál v indickém státě Maháráštra vyvolává u evropského pozorovatele závrať, přesto se těší neutuchající popularitě. Rodiče zde dobrovolně svěřují své nejmenší potomky do rukou kněží, kteří je z vysoké věže házejí přímo mezi dav čekajících mužů.
Dědictví dávného světce
Původ tohoto netradičního zvyku sahá stovky let do minulosti. Legenda vypráví o době, kdy region sužovala vysoká dětská úmrtnost a tehdejší medicína nedokázala nabídnout účinné řešení. Zoufali rodiče proto hledali záchranu u místního duchovního, jenž jim poradil postavit svatyni a svěřit osud nemocných dětí vyšší moci.
Kněz tehdy kázal, aby věřící svrhli své potomky ze střechy na znamení absolutní důvěry ve stvořitele. Prameny uvádějí, že padající batolata bezpečně zachytila zázračná plachta, která se zničehonic objevila ve vzduchu. Od té chvíle se tato praxe stala nedílnou součástí místního folklóru a každoročně přitahuje stovky rodin.
Tvrdý dopad do reality
Současná podoba obřadu probíhá v areálu muslimské svatyně Baba Umer Dargah poblíž města Solapur a zároveň u hinduistického chrámu Digambareshwara. Věřící obou náboženství stojí bok po boku pod patnáctimetrovou věží, kde napínají obyčejné látkové prostěradlo. Nahoře mezitím kněz uchopí dítě za ruce i nohy, několikrát s ním zamává ve vzduchu a následně ho pustí dolů.
Adrenalinový start do života
Let trvá pouhých několik sekund, přesto zanechává silný dojem. Po pádu z výšky asi patnácti metrů se vyděšená batolata řítí vzduchem, než je chytí do prostěradla čekající muži. Jakmile dítě bezpečně přistane v měkké látce, dav propukne v jásot, přítomní si malého oslavence předávají z ruky do ruky a nakonec ho vrátí matce.
Tento způsob zajišťování zdraví a dlouhověkosti pochopitelně budí značnou pozornost státních institucí. Indická Národní komise pro ochranu práv dětí se dlouhodobě snaží praktiku vymýtit a označuje ji za extrémně nebezpečnou. Úředníci argumentují rizikem fatálního zranění i těžkým psychickým traumatem pro samotné kojence.
Vládní snahy o zákaz vyvrcholily v roce 2009, kdy policie dostala pokyn obřad překazit. Místní obyvatelé ovšem zásah státní moci nesli s obrovskou nelibostí a poukazovali na staletou tradici bez jediného zaznamenaného vážného úrazu. Konflikt mezi moderním právem a hluboce zakořeněnou vírou tak nabral na obrátkách.
Přes dočasný úspěch úřadů se rituál po několika letech znovu vrátil v plné síle. Organizátoři sice slíbili větší bezpečnostní opatření, podstata obřadu ovšem zůstala zcela nezměněna. Záběry z tohoto obřadu vyvolávají nepříjemné pocity, posuďte sami.
Nezničitelný zvyk
Současná situace jasně ilustruje, jak těžké je vykořenit tradice předávané z generace na generaci. Lidé z venkovských oblastí stále věří, že tento specifický vzdušný křest zaručí jejich rodinám prosperitu a úspěch. Jde o silný společenský tmel a zároveň hluboký spirituální zážitek.
Zúčastněné rodiny se na událost připravují týdny dopředu a často cestují stovky kilometrů, aby se mohly rituálu zúčastnit. Úspěšný dopad dítěte do plachty vnímají jako požehnání pro celou komunitu. Všichni přítomní následně oslavují, zpívají a tancují do pozdních nočních hodin.
„Tento rituál shazování dětí je u nás považován za naprosto normální,“ potvrdil jeden z věřících pro deník The Times of India. Jeho slova přesně vystihují propastný rozdíl mezi západním vnímáním bezpečnosti a místním chápáním osudu.
Evropský pohled na věc pravděpodobně zůstane plný nepochopení. Indický subkontinent ovšem funguje podle vlastních pravidel, kde staleté zvyky mají často mnohem větší váhu než moderní legislativa.
👉🏻 Další články na téma cestování.
