Jak se dokáže matka dvou dětí a úspěšná vizážistka vypořádat s psychickými problémy, když je realita těžší než dokonalé fotky na Instagramu? Slovenská vizážistka Zuzana Mračková sdílela detaily svého boje, který se odehrál za zdmi pražské psychiatrické kliniky. Po měsících boje s psychickými problémy, včetně poruch příjmu potravy a depresí, strávila 51 dní na psychiatrii v Praze. Svůj příběh se rozhodla veřejně sdílet na Instagramu.
Zlomový bod: “Konečně jsem se rozhodla léčit”
Zuzana Mračková, známá slovenská vizážistka a matka dvou synů, se rozhodla otevřeně promluvit o svých psychických problémech. Ve svých příspěvcích na sociálních sítích popsala, jak se její zdravotní stav v posledních měsících zhoršoval natolik, že už nezvládala fungovat v běžném životě. „Můj stav byl už pár měsíců velmi špatný, neudržitelný,“ přiznala ve své zpovědi. „Věděla jsem, že sama to nezvládnu. Konečně jsem se chtěla léčit. Tak opravdu.“
Po dlouhém rozhodování a na doporučení své psychiatričky se Zuzana rozhodla pro hospitalizaci na pražské psychiatrické klinice. Vybrala si Prahu, protože zdejší zařízení je známé svým přísným režimem. Bez podpory svého manžela, který ji k tomuto kroku dlouhodobě motivoval, by to prý nedokázala. „Měl pravdu. Jako vždy,“ napsala vděčně.
Každodenní výzvy v přísném režimu
Strávit 51 dní na psychiatrii nebylo pro Zuzanu vůbec snadné. Sdílela, jak se musela potýkat se strachem, plánováním a především se striktním režimem, který zahrnoval šest jídel denně. „Být schopná dodržet ten stravovací režim? Vydržím nezvracet?“, popisovala své pochybnosti.
Každý pondělní váhový kontrolní den byl pro ni extrémně stresující, a už od čtvrtka začínala cítit paniku. „Plakala jsem vždy už od čtvrtka. To pozorování vlastního nahého těla v zrcadle nebo ve sprše. Nenávist. Akceptace.“ Přesto však mluvila i o drobných vítězstvích – například o „aha momentech“ a malých záblescích světla během terapie.
Podpora kolegů a boj s vlastní myslí
Jedním z nejtěžších aspektů hospitalizace byla pro Zuzanu izolace od její rodiny a pracovní odpovědnosti. „Rozběhnutá kariéra, děti… Představa, že je na týdny opustím, byla nepředstavitelná,“ přiznala. Nakonec však pochopila, že bez léčby se nebude moci vrátit ani do běžného života, ani k milované práci.
Podporu jí však poskytli nejen rodina a přátelé, ale i odborníci v nemocnici. „Fungovala jsem v bezpečném prostředí lékařů, psychologů, terapeutů i nutričních specialistů. A kolegů.“ Tým, který jí pomáhal, označila za klíčový, a podle jejích slov byla péče na špičkové úrovni.
Návrat domů a nové obavy
Zuzana po téměř dvou měsících opustila brány kliniky s nadějí, ale i obavami. „Zítra odcházím a mám podobné pocity jako při přijetí. Radost, strach, panika. Pláč se střídá s úsměvem.“ Zuzana přiznala, že se bojí, jak zvládne návrat k běžnému životu a jestli si dokáže udržet zdravé návyky získané během léčby.
„Bojím se. Bojím se myšlenek, šíleně se bojím. Dostat se z téhle nemoci je těžší, než jsem si kdy mohla myslet. A těžké to ještě jen bude.“ Přes všechny obavy však Zuzana vyjádřila vděčnost za podporu, kterou dostala nejen od odborníků, ale i od fanoušků na sociálních sítích. Ti jí vyjadřovali obrovský obdiv za její odvahu sdílet takto osobní boj.
„Střídání emocí a každodenní boj”
Týden po návratu z pražské psychiatrické kliniky Zuzana přiznává, že život doma není jednoduchý. I když pociťuje velkou vděčnost, často ji střídají pocity paniky, radosti a vyčerpání. „Včera to byl týden, od kdy jsem se vrátila z nemocnice. Stále se ve mně střídají všechny emoce, které je moje tělo schopné vyprodukovat,“ napsala ve svém posledním příspěvku na Instagramu.
Jedním z hlavních problémů, se kterými se stále potýká, je vnímání vlastního těla a přijetí sebe samé. „Jeden den se cítím jako tučné prase, do jídla se extrémně nutím a po každém chodu hovořím mužovi, jak mám ze sebe depku,“ sdělila upřímně. Zuzana však zdůrazňuje, že je ochotná bojovat a učit se přijímat svůj stav takový, jaký je.
Alkohol a strach z návratu zpět
Jedním z nejtěžších témat, kterých se ve svém příspěvku dotkla, byl boj s alkoholem. Zuzana přiznala, že před hospitalizací tajně pila, často ukrývala lahve, aby o tom nikdo nevěděl. „Prosecco jsem pila rovnou z lahve, kterou jsem měla schovanou, aby nikdo nevěděl. A když jsem ji dopila, vyvracela se a otevřela si další,“ přiznala.
Hospitalizace pro ni byla jakýmsi „detoxem“ nejen od alkoholu, ale i od neustálého fyzického i psychického vyčerpání. „Hospitalizace byla pro mě doslova jako vykoupení. Jako detox od zvracení a alkoholu,“ napsala Zuzana s tím, že je nesmírně vděčná za to, že dnes může říct, že její tělo už není na pokraji zhroucení.
Zuzana svou zpověď uzavírá nadějným tónem, i když zdůrazňuje, že boj s psychickými problémy stále pokračuje. „Vidím a žiju to každý den,“ uvedla. Za velký úspěch považuje to, že dokáže vnímat pokrok, kterého během hospitalizace dosáhla.
Dnes se snaží vrátit k běžnému životu, plnému rutiny, práce a rodinných povinností. Přesto zdůrazňuje, že „žít zdravě“ pro ni znamená mnohem víc než jen fyzické zdraví. Je to především o tom, aby dokázala žít v souladu se sebou samotnou a s vědomím, že její psychické zdraví je prioritou. Držíme palce Zuzano!
