Komik Milan Pitkin dnes oslavuje šestasedmdesáté narozeniny. Vlastním jménem Milan Křivský se zapsal do paměti televizních diváků jako koktající naivka se zásobou pestrých anekdot. Současná realita jeho všedních dnů má ale k televizním estrádám poměrně daleko. Nyní se pohybuje spíše na divadelních prknech a volný čas tráví aktivním pohybem po pražských ulicích.
Zrození televizní postavy
Původně vystudoval střední zemědělskou školu a dráhu profesionálního baviče vůbec neplánoval. Zásadní obrat nastal během základní vojenské služby. Právě tam začal sbírat nejrůznější vtipy a spolehlivě bavit ostatní vojáky. Typická přezdívka Pitkin pochází také z tohoto specifického období. Vysloužil si ji podle hlavní postavy z oblíbené britské komedie Zásah v pravou chvíli, kterou na posádce často promítali.
Následně se přihlásil do televizní soutěže To je fór, kde dokázal hned osmkrát za sebou zvítězit. Zlomové setkání s Ivanem Mládkem proběhlo zcela náhodně na jednom večírku. Známý hudebník tehdy hledal do svých pořadů nové tváře a Milan Křivský ho okamžitě zaujal. Právě slavný banjista mu následně vymyslel charakteristickou vadu řeči a postaral se o jeho obrovskou televizní popularitu.
Přesun na divadelní prkna
Spolupráce s kapelou Ivana Mládka je už dnes však minulostí. Zhruba před šesti lety dostal komik nečekanou nabídku od Jaroslava Sypala hrát v zájezdovém představení Kšanda v Divadle U Hasičů. Mládek údajně reagoval naprosto klidně a kolegovi přímo poradil zkusit něco nového. Pitkin se tak ocitl na jevišti po boku Heidi Janků nebo Martina Maxy.
Dnes objíždí nejrůznější kulturní domy i s vlastním autorským pásmem historek a písniček. Součástí jeho pracovního programu je také projekt Léčba smíchem se Zuzanou Bubílkovou a Miroslavem Šimůnkem. Svou někdejší televizní roli ovšem opustil natrvalo. Dnes na pódiu mluví zcela plynule a své slavné koktání předvádí publiku výhradně na výslovné přání.
Realita s nízkou penzí
Stálé pracovní nasazení představuje i v jeho věku bohužel nutnost. Herec otevřeně přiznává starobní důchod ve výši okolo deseti tisíc korun. Do státní kasy odváděl celý život minimální částky a s malou penzí prý celou dobu dopředu počítal. „Z toho se neuživí ani starší geront, než jsem já,“ svěřil se před časem. „V Praze teď docela hodně vystupuji v domovech důchodců,“ dodal s úsměvem.
Kontakt se starším publikem si velmi chválí a své věrné posluchače popisuje jako nesmírně pokorné lidi. Nedávno bavil dokonce mimořádně aktivní fanynku, která oslavila neuvěřitelných sto jedna let.
Každodenní pohyb v ulicích metropole
Během pandemie přestal používat žiletku a nechal si narůst hustý plnovous. Nová vizáž mu sedla a udržuje se v perfektní formě i po fyzické stránce. Pravidelně hraje tenis a občas si zajde s přáteli na fotbalový trávník. Kondici si buduje především neustálou pěší chůzí. Denně dokáže ujít deset kilometrů přímo po rušných pražských ulicích.
Během svých pravidelných tras si rád odpočine v kavárně nebo navštíví kostel a rozjímá. Chůzi vnímá jako spolehlivou obranu proti letargii a stal se na pravidelném pohybu prý docela závislý. Výbornou fyzickou zdatnost navíc potvrzuje i prostý fakt, že do svého bytu v šestém patře stoupá vždy výhradně po svých. Stáří tak pro něj rozhodně neznamená pouhé odevzdané sezení doma u okna.
