Noc na neděli 30. března bude o hodinu kratší. Ve dvě ráno se ručičky posunou na třetí a začne opět letní čas. Zatímco někteří lidé s tím nemají sebemenší problém, jiným se mění celý biorytmus. A přestože se už před lety mluvilo o tom, že si hodinky budeme naposledy přetáčet v roce 2021, realita je jiná: Evropa se nedohodla, a tak střídání času pokračuje dál. Minimálně do roku 2026.
Letní čas začíná 30. března. O hodinu méně spánku
Letos se letní čas zavádí v noci ze soboty 29. na neděli 30. března. Ve 2:00 si tedy posuňte hodinky na 3:00. Ačkoliv tak přijdeme o hodinu spánku, odměnou nám budou světlejší večery. Letní čas potrvá až do neděle 26. října, kdy se ručičky opět posunou zpět.
Letní čas má podle některých studií pozitivní vliv na psychiku – více denního světla znamená lepší náladu i chuť k aktivitě. Jenže samotné posouvání času působí na mnoho lidí jako malá biologická facka. V prvních dnech po změně času stoupá počet dopravních nehod i infarktů. Tělo se s posunem totiž nesrovnává úplně snadno, zvlášť u starších lidí nebo těch s poruchami spánku.
Mělo už být po všem. Ale státy EU se nedohodly
Změna času se měla v Evropské unii zrušit už v roce 2021. Evropský parlament návrh schválil, členské státy si měly zvolit, který čas chtějí mít natrvalo – letní, nebo standardní (tzv. zimní). Jenže pak přišla pandemie a s ní i jiné starosti. Kromě toho se ukázalo, že najít shodu napříč Evropou je skoro nemožné.
A tak se změna času odložila. Podle aktuálních plánů by se o jejím definitivním zrušení mělo znovu jednat v roce 2026. Do té doby tedy dál platí klasický model: poslední neděle v březnu – vpřed, poslední neděle v říjnu – zpět.
A který čas by měl platit celoročně? Odpověď není jednoduchá. Každý má své plusy i mínusy. Celoroční letní čas by znamenal světlo dlouho do večera, ale tmavá zimní rána. Celoroční standardní čas by naopak přinesl více světla po ránu, ale večery by byly dřív tmavé.
Stojí změna času za to? Úspory mizivé, efekt diskutabilní
Zavádění letního času má v českých zemích dlouhou historii – poprvé se s ním přišlo už za Rakouska-Uherska v roce 1916. Po několika přestávkách se střídání času ustálilo až v roce 1979, kdy ho vláda zavedla kvůli tehdejší energetické krizi.
Poslední Ulice dvacáté sezony: Blančino nečekané rozhodnutí, útěk od oltáře a nenaplněná očekávání
Dnes ale původní důvody pozbývají smyslu. Moderní osvětlovací technologie jsou úsporné a posun času má na spotřebu elektřiny jen minimální dopad. Podle ekonoma Michala Skořepy činí úspora v přepočtu na HDP zhruba jednu tisícinu procenta. Jinými slovy: kdybychom všichni pracovali o minutu a půl ročně navíc, výsledek by byl stejný.
Navíc změna času nevyhovuje ani některým profesím – zdravotníci, dopravci či lidé s pevně danými směnami si stěžují na narušení rytmu. A i mezi běžnými lidmi má změna víc odpůrců než příznivců.
Zatímco tropické státy střídání času vůbec neřeší – délka dne a noci se tam během roku příliš nemění – v mírném pásu se zatím stále hraje tahle „hra s hodinami“. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě.
Tornádo na Moravě: 1 200 domů v troskách, pět vesnic v šoku. Čtyři roky od moravské apokalypsy
Zdroje: iDnes, Novinky, studie na Cell
