Tereza Pokorná-Herzová nedávno oslavila pětašedesáté narozeniny a pohled na její pestrou životní dráhu nabízí příběh plný překvapivých zvratů, velkých rolí i osudových setkání. Odmítnutí prestižního angažmá v Národním divadle ji kdysi nasměrovalo do Laterny magiky, kde naplno uplatnila svůj mimořádný taneční talent. Brzy si ovšem podmanila také televizní obrazovky, přesto se na vrcholu slávy rozhodla opustit vlast a po boku o generaci staršího manžela začít úplně nový život v zahraničí.
Osudová volba
Pokorná-Herzová ztvárnila obrovské množství křehkých princezen, inu, na první pohled opravdu budila dojem bezstarostného děvčátka, přestože ve skutečnosti musela mistrně propojovat natáčení s obrovskou dřinou u baletní profese. Její typický herecký projev koneckonců připomíná i nedělní televizní vysílání snímku Jak se tančí brumbambule na programu ČT1 ve 13:05.
Nutno říct, že velké zkušenosti s mezinárodní produkcí sbírala rovnou v oscarovém hitu Amadeus, odkud ovšem nakonec odešla předčasně, jelikož upřednostnila tehdejší pražské divadelní závazky a vyžadovala jiný styl práce, než jaký na place praktikoval Forman.
Zamilovaný Čenský a Cupák
Během natáčení pohádek potkala mnoho výrazných osobností a s některými navázala hluboké vztahy. Jan Čenský se do ní bezhlavě zamiloval při vzniku oblíbeného příběhu Bílá kočička, jejich následné šestileté soužití přineslo oběma cenné životní zkušenosti.
Sama Pokorná-Herzová otevřeně přiznává, že herecké prostředí generovalo silné emoce zcela přirozeně. „Když mi vyznával lásku, tak jsem se do něj zamilovala, protože to nešlo jinak,“ řekla Pokorná-Herzová pro iDNES.cz na adresu kolegy Eduarda Cupáka, jehož podmanivý hlas ji tehdy naprosto okouzlil.
Odchod do neznáma
Životní zlom přinesl rok 1985 a práce na filmu Galoše šťastia, kde padla do oka filmaři Juraji Herzovi. Po svatbě se manželé rozhodli opustit Československo, sbalili nejnutnější věci a emigrovali do Mnichova, aby zajistili dceři Annelii dětství ve svobodném světě.
V Německu zvládla místní jazyk za pouhé tři měsíce, načež začala pracovat jako asistentka a choreografka. Zahraniční pobyt jí podle jejích slov zcela změnil pohled na svět, dodal jí potřebný nadhled a otevřel dveře k novým uměleckým příležitostem.
Konec dlouhého svazku
Návrat do vlasti po sametové revoluci znamenal postupný útlum herecké dráhy, protože Pokorná-Herzová našla smysl v jiných oborech. Úspěšně založila uměleckou galerii, moderovala v rozhlase a pustila se do psaní autorských pohádek i filmových kritik.
Manželství trvalo dlouhých čtyřiadvacet let, nakonec ale dospělo ke svému konci. „Začali nás zajímat jiné věci. Juraj byl například militantní ateista, mě však vždy fascinovaly věci mezi nebem a zemí,“ vysvětlila Pokorná-Herzová pro Ona Dnes důvody rozvodu z roku 2011.
Po definitivním odloučení našla štěstí po boku básníka a textaře Rostislava Černého. Tento pevný vztah bohužel ukončila až jeho smrt, přesto na společné roky vzpomíná s obrovskou vděčností a radostí.
Babička s perem v ruce
Dnes tráví Pokorná-Herzová čas především s milovaným vnukem Leonem. Rodinné chvíle doplňuje vášní pro psaní a vedením své soukromé umělecké galerie.
Nedávno si připsala pětašedesátý rok života, přesto si udržuje mladistvý elán a obrovskou chuť tvořit. Vydala vlastní pohádkové příběhy, jež původně vznikly pro charitativní účely nadace Divoké husy.
Aktivně se podílí na nejrůznějších dobročinných projektech, pomoc druhým vnímá jako naprosto přirozenou součást svého bytí.
👉🏻 Co dnes dělají další kdysi slavní herci a herečky si můžete přečíst ZDE.
