Zpěvák Petr Novák by tento víkend oslavil jednaosmdesáté narozeniny. Křehký projev a velký hudební talent ho bleskově vynesly na přední příčky tehdejších hitparád. V soukromí šlo ovšem o plachého muže s odporem ke všem konvencím včetně obyčejného jídla. Energii doplňoval velmi svérázným způsobem a jeho každodenní návyky by většina lidí pravděpodobně příliš dlouho nevydržela.
První nahrávky vznikaly v pražském sklepě
Hudební vzdělání Novák postrádal a těsně před maturitou dokonce dostal vyhazov z gymnázia. „Myslím, že mu škola mohla být ukradená,“ svěřil se jeho kamarád a textař Ivo Plicka v pořadu České televize. Vysněné studium herectví mu pak uteklo hned u přijímacích zkoušek. Společně s kamarády z Legerovy ulice se proto vrhl na dráhu muzikanta.
Své první skladby nahráli ve sklepě s pomocí rozhlasového technika Petra Slámy. Ten je následně přinesl hudebnímu kritikovi Jiřímu Černému. Písně Já budu chodit po špičkách a Povídej okamžitě zabodovaly v hitparádě Houpačka.
Skladba Já budu chodit po špičkách se držela na prvním místě dlouhého půl roku a tvůrci pořadu kvůli ní museli dokonce změnit pravidla. Zpěvák se tak přes noc stal opravdovou hvězdou tehdejší hudební scény. Následně krátce působil ve skupině Flamengo a o něco později získal ocenění Zlatý slavík za hit Náhrobní kámen.
Minuta ticha na televizní obrazovce
Nováka v srpnu 1968 silně zasáhl vpád cizích vojsk na území republiky. Na protest proti invazi nazpíval skladbu Den štěstí s autentickými zvuky střelby. Desku však tehdejší cenzoři bleskově stáhli z prodeje. O rok později si Novák dovolil další odvážný krok. V přímém přenosu festivalu Bratislavská lyra požádal diváky o chvíli piety.
„Vyhlašuji minutu ticha za Jana Palacha,“ pronesl tehdy na pódiu k překvapení všech přítomných. Tento čin odstartoval rychlý konec velkých koncertů a masivní úbytek pracovních nabídek. Slibně rozjetá kariéra tím dostala tvrdou ránu.
Kapela řešila obrovské existenční potíže a Novák se musel přesunout do malých klubů. K tomu všemu prodělal vážnou dopravní nehodu. Z havarovaného vozu vyvázl jen s obrovským štěstím a dlouhé měsíce se zotavoval po náročné operaci.
Dvě sardinky k večeři a desítky cigaret denně
Novák trpěl silným nechutenstvím a jídlu se po většinu života vyhýbal. Přátelé často vzpomínali na jeho svérázné stravovací návyky. K večeři mu běžně stačily pouhé dvě malé sardinky. Podle pamětníků jednou pojídal guláš dlouhé dvě a půl hodiny. Za tu samou dobu k němu ale bez problémů vypil čtrnáct piv.
Energii doplňoval především dvěma vodkami po ránu a vínem ve večerních hodinách. K tomu navíc pravidelně vykouřil až šedesát cigaret za den. Jeho už tak chatrný zdravotní stav zhoršovala lupénka. Kvůli obrovskému studu užíval kortikosteroidy a tyto silné léky mu postupně zcela zničily imunitní systém. Při výšce 190 centimetrů tak těsně před smrtí vážil pouhých šedesát kilogramů a působil enormně křehkým dojmem.
Bolesti utišoval injekcemi těsně před koncertem
V roce 1984 proběhla svatba s herečkou Evou Jakoubkovou. Oba manželé bojovali se závislostí na alkoholu a jejich soužití přinášelo mnoho ostrých konfliktů. Po třech letech následoval formální rozvod kvůli bytové situaci. V druhé polovině devadesátých let našli opět společnou řeč a plánovali druhou svatbu. Plány na sňatek ale překazila nehoda.
Novák po těžkém pádu ze schodů sotva chodil a lékaři mu museli voperovat endoprotézu kyčelního kloubu. Později zdravotní komplikace prohloubila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Před svými posledními vystoupeními potřeboval pravidelné tišící injekce.
19. srpna 1997 zůstal zcela vyčerpaný doma. Odpoledne usnul a příčinou Novákovy smrti bylo podle lékařské zprávy srdeční selhání. Jakoubková svého osudového muže přežila o osm let a dožila ve velice skromných podmínkách.
