Když se vší silou snažíte vyhnout nějakému problému, kolikrát na něj jen narazíte z jiné strany. Právě snaha vyhnout se předchozí a nedávné zkáze Titanicu tak paradoxně vedla k havárii parníku Eastland. Ten ani nevyrazil na cestu, ale 24. července 1915 se převrátil rovnou v chicagském přístavu.
Výlet pro dělníky
Přitom se mělo jednat o poděkování zaměstnancům společnosti Western Electric Company. Jedna z největších firem v Chicagu si tehdy pronajala čtyři lodi, mezi kterými byl i Eastland. Měly se vypravit přes Michiganské jezero a v dunách u Michigan City si všichni dát krásný piknik pod otevřeným nebem.
Třetinu všech cestujících tvořily čeští přistěhovalci, většinu pak celé dělnické rodiny. Takový výlet pro ně byl vzácnou možností trochu si osladit život a prakticky všude zněla čeština, nebo aspoň silný přízvuk.
Minuty do tragédie
Hodně cestujících se vydalo na horní paluby, odkud mohli mávat rodině a přátelům. Do katastrofy zbývaly jen minuty. Parník byl původně určen pro nákladní dopravu, teprve později byl předělán na výletní loď. Možná i to mohlo za výslednou špatnou konstrukci. Vlivem velkého zatížení horní paluby se začala celá loď nebezpečně naklánět.
Pak se narovnala, ale v 7:23 ráno už provedla náklon 45 stupňů. Voda se tak dostala do strojovny, posádka začala utíkat, bohužel právě na již přetížené horní paluby. Odsud si mezitím další lidé sešli níže poslechnout lodní orchestr. Místo hudby je tam začal drtit těžký nábytek, který se pohyboval ke stěnám.
Za dvě minuty smrtící past
Netrvalo ani dvě minuty, aby se celý Eastland převrátil na bok, načež klesl na dno přístavu. Loď se tak pro všechny uvnitř stala pastí, ze které prakticky nešlo uniknout. Největší problém měly ženy. U slavnostní příležitosti si na sebe vzaly společenské šaty, hlavně sukně. Ty ale nasály vodu a staly se jím zátěží.
„Když se loď převrátila na bok, lidi na horní palubě to smetlo jak mravence ze stolu,“ napsal o události Harlan Babcock z novin Chicago Herald. Na nábřeží lidé jen s hrůzou sledovali, co se děje. Někdo se vrhl do vody ve snaze někoho zachránit, další házeli bedny a prkna, aby měli tonoucí něco na zachycení.
Páni kluci: Zakázaný scenárista, koktavý Lábus a žádný výkvět a smetánka za dob socialismu
Řetěz chyb
Krutým paradoxem je, že šlo o výsledek řetězu chyb, které byly původně snahou právě něčemu podobnému předejít. Hlavně v momentě, kdy byl v živé paměti stále Titanic. Přestavba z nákladní lodi se moc nepovedla, hlavním problémem bylo ono vysoké těžiště. To se prvně projevilo už dvanáct let předtím.
Ve stejné době byla navíc poškozena záď. Sací síla lodi byla natolik velká, že přitáhla vlečný remorkér George W Gardner. Ten pak do Eastlandu narazil, protože ani tehdejší experti námořní dopravy ještě neznali sílu a chování lodí takových rozměrů. Šlo vlastně o prototypy, které čekaly na podrobné sledování a studování.
Opět ty čluny
Vyšetřování potopení ukázalo i stejnou chybu, jako u Titanicu, tedy nedostatek člunů. Eastland musel množství navýšit na 37, ale každý z nich vážil asi 550 kilo. Stejně tak bylo potřeba všech 2 570 záchranných vest, tedy jedna pro každého člověka. A jak už možná tušíte, tohle všechno nesla ona horní paluba.
Třešničkou na dortu byly prázdné balastní nádrže, které měly zajistit hlubší ponor, a tedy i lepší stabilitu. Ale ani jedna z nich nefungovala. Celkově bylo 844 obětí, z toho 220 Čechů. Jednoznačná odpovědnost nebyla nikdy určena, protože šlo o řetěz pochybení.
Sova z Nemocnice na kraji města si prožil peklo: Ladislav Chudík čelil týrání i myšlenkám na smrt, na čas i emigroval
Zdroje: Denik, Wikipedia, PoznatSvet, iDnes
