Stačila vteřina. Jeden jediný okamžik, kdy se v příkopu na stavbě cosi uvolnilo. A dvaatřicetiletá Ashley Piccirilli zmizela pod hromadou zeminy a kamení. Pohřbená zaživa, uvězněná ve stísněném prostoru, kde i pouhý nádech připomínal nadlidský úkol. Stačilo zpanikařit a byl by konec.
Dvě minuty, kdy se svět zmenšil na malý, dusivý prostor
Ashley Piccirilli měla za sebou sotva týden v nové práci. Byla jedinou ženou na stavbě v americkém Northamptone a chtěla ukázat, že na to má. Ten den pokládali kanalizační potrubí v příkopu hlubokém čtyři metry. Když byla zrovna dole sama, země se prolomila. „Nikdy nezapomenu na ten zvuk – jak se to na mě všechno sesypalo,“ vzpomínala pro magazín People.
S očima zalepenýma hlínou a tělem sevřeným jako v lisovacím stroji mohla jen drobně pohybovat prsty. Každý pokus nadechnout se byl jako zkouška – žebra drtila plíce, jedna strana už zkolabovala. A přesto, paradoxně, právě tohle rozhodlo. „Ani na chvíli jsem si nemyslela, že umřu. Byla jsem přesvědčená, že mě vytáhnou,“ říká Ashley.
Igor a Grichka Bogdanoffovi: Pohlední bratři se pomocí plastik postupně změnili ve zrůdy. Tvrdili, že jsou mimozemšťani
Když panika zabíjí
Právě tenhle vnitřní klid jí zachránil život. Malé nádechy, žádné prudké pohyby, žádná zbytečná spotřeba kyslíku. „Kdybych se začala bát, dneska už tu nejsem,“ přiznává bez obalu. Přitom netušila, jak moc je její tělo rozbité – zlomená žebra, natržená slezina, poraněná aorta.
Záchranáři ji dostali ven po půlhodině. „Teprve když mě začali vyprošťovat, začala přicházet bolest a strach,“ líčí. V sanitce už museli zavést hrudní dren, protože nemohla dýchat. Pak následovala série operací, během kterých jí lékaři zachránili nejen život, ale doslova i srdce.
Z příkopu až do kokpitu
Ashley strávila v nemocnici měsíc, další rok trvalo zotavování. Hrudní kost jí chirurgové rekonstruovali, slezinu odstranili, část jater taky. Jakmile mohla, začala se znovu vracet do života. A pustila se do toho naplno – Ashley dnes už po stavbách nependluje, slouží jako pilotka u Massachusettské národní gardy.
„Byla to její vůle a tvrdohlavost, co ji vytáhlo zpátky,“ říká její ošetřující lékařka Kristina Kramer. Její pacientka se nevzdala ani na operačním sále, ani během nekonečných dní rehabilitace. Dnes Ashley říká, že když jednou zažijete, jaké to je být doslova na dně, život už nikdy nevypadá stejně.
