Když se řekne Tři oříšky pro Popelku, málokdo si vybaví jméno Karin Leschová. A přesto ji zná celé Česko. Byla to právě ona, kdo v nesmrtelné pohádce ztvárnil královnu – elegantní, důstojnou, laskavou. Nyní vyšlo najevo, že herečka zemřela v domově důchodců v německém Wernsdorfu ve věku 89 let. A spolu s ní odešla další část dětského světa, který nám každý prosinec připomíná, jaké to je věřit v kouzla.
Žena, která se stala královnou
Narodila se v květnu 1935 ve švýcarském Curychu do umělecké rodiny. Otec byl dramatik, matka rakouská herečka a přesvědčená komunistka. Karin v sedmi letech zažila přesun do Německa a o pár let později se s matkou usadily v tehdejší NDR. V Berlíně vystudovala herectví, hrála v divadle, začínala v televizi.
Pohádková role přišla až v roce 1973. Rolf Hoppe, představitel krále, tehdy přijal nabídku jen pod podmínkou, že si sám vybere královnu po svém boku. Vybral si Karin. Společně vytvořili pár, který se vepsal do paměti generací. Leschová měla v pohádce jen několik scén, ale právě díky ní působí film tak noblesně.
Choval se jak milý strýček, ale ve sklepě skrýval hrůzu: Případ Huberta Pilčíka děsí Česko i po 70 letech
Stáhla se do ústraní
O rok později natočila ještě televizní film Die Geisterfalle. A pak ticho. Žádné rozhovory, žádná premiéra, žádná další role. Prostě zmizela. Dobrovolně a důsledně. Až v roce 2013 prolomila po desetiletích mlčení v rozhovoru pro švýcarský deník Tagblatt der Stadt Zürich, kde ji novináři označili za „filmovou královnu“. Mluvila s úsměvem, ale příliš neodhalila. Bylo zjevné, že se s minulostí rozloučila v dobrém a herectví považovala za uzavřenou kapitolu.
Její smrt oznámil filmový web Märchenfilm na Instagramu. Uvedl, že Leschová zemřela 12. března v soukromém domově pro seniory. Bez okázalostí. Tak, jak žila.
Popelka jí vdechla nesmrtelnost
„Tři oříšky pro Popelku“ nejsou jen obyčejnou pohádkou. Jsou symbolem Vánoc, tradicí, kterou si předáváme jako ozdobu na stromeček. A každá tradice má své stálé postavy – Popelku, prince, sovu Rozárku… a královnu. Právě její klid, elegance a něha tvoří kontrast k ztřeštěné dvorské etiketě. Leschová byla ve své roli přesná jako švýcarské hodinky – nic navíc, nic míň. A právě v tom bylo její kouzlo.
