Gastronomický portál TasteAtlas opět rozvířil vody světové kuchyně. V aktuálním hodnocení nejhůře hodnocených pokrmů planety se vedle islandských ovčích hlav či thajského rybího kari objevily i tři stálice českých jídelníčků. Tuzemští strávníci kroutí hlavou, zahraničním kritikům však vadí specifická konzistence i prostý původ surovin.
Kulinářský svět se netočí jen okolo michelinských hvězd a delikates, které se rozplývají na jazyku. Existuje i odvrácená strana gastronomie, kde vládnou vnitřnosti, fermentované ryby a pokrmy, jejichž vizuální stránka vyžaduje silný žaludek. Právě na tuto kategorii se pravidelně zaměřuje průvodce TasteAtlas, který na základě hodnocení uživatelů sestavuje žebříček nejhorších jídel světa. Letošnímu vydání dominují zejména severské země, v první stovce „odpadlíků“ však bohužel figurují i tři zástupci české gastronomie.
Skandinávská nadvláda hrůzy
Při pohledu na první příčky žebříčku je zřejmé, že sever Evropy má chutě nastavené diametrálně odlišně od zbytku kontinentu. Absolutním propadákem se staly švédské Blodplättar. Jde o palačinky, v nichž mléko nahrazuje zvířecí krev, což jim dodává temně hnědou až černou barvu. Ve Finsku či Norsku jde o běžnou záležitost podávanou s brusinkami, pro globálního strávníka je to však nepřekročitelná bariéra.
Hned v závěsu se drží islandské speciality, které vznikaly v dobách nouze a snahy zužitkovat ze zvířete naprosto vše. Příkladem je Svið, vařená ovčí hlava rozdělená na poloviny, která na talíři doslova hledí strávníkovi do očí. Dalším „klenotem“ je Thorramatur, výběr fermentovaných žraloků a vnitřností, jehož aroma dokáže vyklidit restauraci během několika vteřin.
Asijskou kuchyni v nelichotivém seznamu zastupuje například thajské Kaeng tai pla, extrémně pálivé a aromatické rybí kari, nebo americký výstřelek Ramen Burger, kde žemli nahrazují slisované nudle.
Britská kuchyně přispěla do žebříčku úhoři v rosolu. Jde o nasekané ryby v želatině, které byly kdysi levným jídlem londýnské chudiny. Dnes je tento pokrm vnímán spíše jako historická kuriozita, které se moderní turisté raději vyhýbají. Všechna tato jídla spojuje silný regionální charakter, který prostě nelze přenést přes hranice bez ztráty kontextu.
České trio v nemilosti
Do nelichotivé společnosti se dostala i česká klasika, která u nás platí za „jídlo chudých“ nebo rychlou večeři. Nejvýraznější propad zaznamenala chlebová polévka, která se v hodnocení ocitla na 51. místě. Zahraniční hodnotitelé zřejmě nedokázali ocenit její rustikální charakter a snahu neplýtvat starým pečivem. Vadí jim rozmočená konzistence chleba ve vodě, která pro neznalého působí jako nepovedený experiment.
„Tato jednoduchá chlebová polévka je tradiční pokrm připravovaný z kombinace starého chleba, vody, cibule a různých koření. Vytříbenější verze se občas zahušťují vejci a mohou obsahovat chutné vývary nebo různou kořenovou zeleninu,“ uvádí hodnocení průvodce TasteAtlas. Polévka, kterou naše babičky vařily z nutnosti, se tak ocitla ve společnosti fermentovaných žraloků.
Propadák jménem suchar
Dalším českým zástupcem, který si odnesl negativní hodnocení, je Karlovarský suchar. Ten se umístil na 61. příčce. Přestože jde o dietní a lázeňskou specialitu s chráněným zeměpisným označením, v globálním měřítku působí jako „vysušený chleba bez chuti“.
Průvodce jej popisuje stroze. „Je to suchar, opečený chléb krájený na tenké plátky, vyráběný v Karlovarském kraji v České republice. Existují dva druhy chleba, speciální a dietní.,“ uvádí průvodce.
Pro cizince je nepochopitelné, proč by někdo dobrovolně jedl tvrdý plátek pečiva, pokud k tomu není donucen zdravotním stavem. Absence cukru a tuku v dietní verzi z něj v očích požitkářů dělá gastronomického nepřítele číslo jedna.
Křupavost a lehkost, kterou oceňují lázeňští hosté, se v mezinárodním srovnání proměnila v nevýhodu. Suchar zkrátka není jídlo, které by vyvolávalo emoce nebo touhu po přídavku, a v konkurenci výrazných světových chutí tak logicky propadl.
Válka o pomazánkové
Třetím do party je produkt, který musel kvůli Evropské unii změnit název. Tradiční pomazánkové, dříve známé jako pomazánkové máslo, obsadilo 82. místo. Zde narážíme na kulturní nepochopení samotné podstaty výrobku.
„Tato krémová pomazánka se vyrábí ze zakysané smetany a kombinace sušeného mléka a podmáslí. Je oblíbená v celé České republice a na Slovensku. Tradičně se ochucuje různými bylinkami, šunkou, paprikami nebo česnekem,“ uvádí web TasteAtlas.
Cizinci často očekávají chuť másla nebo sýra typu Philadelphia, ale dostávají specifický mix smetany a škrobu, který jim na jazyku nesedí. Zajímavostí je, že sousední Slovensko v žebříčku žádného zástupce nemá, zatímco Polsko „bodovalo“ s kachní polévkou a krvavou klobásou.
