Režisér Zdeněk Troška slaví třiasedmdesáté narozeniny daleko od ruchu velkoměsta ve svých milovaných Hošticích. Současné dny tráví převážně odpočinkem a čtením knih. Letošní oslavu ale provází velké zklamání ze zrušeného životního snu. Tělo mu totiž loni na podzim vystavilo nečekanou stopku a donutilo ho vzdát se velkolepých plánů.
Ranní ptáče
Dny v důchodu plynou filmovému tvůrci podle přesně daného harmonogramu. Vstává obvykle už o půl čtvrté ráno a časně nabytý čas tráví vyřizováním korespondence nebo čtením. Po obědě pravidelně odpočívá. „Žádných dvacet minut, klidně dvě hodinky i víc,“ svěřil se Zdeněk Troška v pořadu Showtime.
Snaží se přečíst co nejvíce knih a s úsměvem k tomu dodává, že musí číst rychle, dokud mu zrak dobře slouží. Sledování nových filmů u něj ale na programu nenajdete. Do kina úplně přestal chodit, protože mu vadí hlasité konzumování občerstvení a celkové rušení ze strany ostatních diváků.
Útok nebezpečné bakterie
Klidný důchodový režim dostal loni tvrdou ránu. Troška začal pociťovat obrovskou únavu a musel vyhledat lékařskou pomoc. Nejdříve panovaly obavy z onkologického onemocnění, podrobná vyšetření ale odhalila jinou příčinu. Jeho plíce napadla zákeřná bakterie, která vyvolala silný únavový syndrom.
Režisér popsal, že nebyl schopen ujít ani krátkou vzdálenost. Jakmile se někam posadil, okamžitě tvrdě usínal. Následovala operace a dlouhá léčba antibiotiky. Intenzivní lékařská péče nakonec zafungovala a bakterii se podařilo z těla úplně odstranit.
Zrušená oslava a hořké zklamání
Dlouhý boj s nemocí ho bohužel stál obrovské množství sil. Začátkem února měl uspořádat dvě obří pohádkové revue v pražské O2 areně. Diváci se těšili na hudební doprovod Petra Maláska a desítky známých hostů z jeho slavných filmů. Vyčerpání po náročné léčbě mu však velkolepý návrat před publikum nedovolilo. Akce byla po zralé úvaze definitivně zrušena a všem fanouškům se vracelo vstupné.
Sám Troška k tomu ve svém tehdejším emotivním videu poznamenal, že srdce by sice moc chtělo, tělo ovšem rezolutně řeklo ne. Návrat k samotné filmové režii už vůbec neplánuje. Považuje se za tvrdohlavého Jihočecha a za svým definitivním rozhodnutím skončit si pevně stojí. Fanoušci se s ním budou moci potkat alespoň v jeho rodných Hošticích na zámku, kde jsou na červen v plánu dvě vzpomínková představení na Helenu Růžičkovou.
Zlatý slavík v pekle a nenáviděná zima
Přes všechny zdravotní peripetie neztrácí svůj pověstný úsměv a rád vzpomíná na natáčení svých filmů. Velmi si zakládá na tradičním zobrazení českých čertů, kteří podle něj nejsou vyloženě zlí. Odkazuje se na spisovatele Jana Drdu, díky kterému se peklo v našich příbězích spíše polidštilo.
Radostné chvíle zažil s Karlem Gottem při tvorbě pohádky Z pekla štěstí 2. Slavný zpěvák tehdy ztvárnil Boha i Lucifera a naprosto všechny překvapil svým přístupem. Během sychravého natáčení odmítl pohodlí vyhřátého karavanu a raději mrznul venku po boku štábu. Hned první večer navíc na místo dorazily dva plné autobusy fanoušků z Německa a hudebník jim ochotně zazpíval Včelku Máju. Sám Zdeněk Troška přitom mrazivé počasí vysloveně nesnáší.
Špatné vzpomínky má už na tvorbu snímku Krakonoš a lyžníci. Jako pomocný režisér tehdy musel dennodenně bojovat s hlubokými závějemi a mokrými kostýmy dětských herců. Považuje se za vyloženě jarní typ a chladné měsíce jen těžko snáší. I proto si rád hraje s myšlenkou, že se v příštím životě narodí jako obyčejná vlaštovka a už počátkem září zkrátka odletí do tepla.
