Smrt v rodině přináší kromě zármutku také neúprosný administrativní kolotoč. Lidé často v euforii z nabytého majetku zapomínají na to nejdůležitější, s aktivy přecházejí na dědice totiž i pasiva. Kdo si nepohlídá lhůty a právní nástroje, může se kvůli zděděnému „pokladu“ dostat do exekuční spirály, která ho připraví o vlastní střechu nad hlavou.
Dědictví jako danajský dar
Český právní řád je v tomto ohledu nekompromisní. Okamžikem smrti zůstavitele vstupují dědicové do jeho práv, ale i povinností. Představa, že dluhy smrtí zanikají, je jedním z nejnebezpečnějších mýtů mezi laickou veřejností. Opak je pravdou. Závazky zůstávají a přecházejí na nástupce v plné síle.
Mnozí pozůstalí netuší, co všechno jejich příbuzný za života podepsal. Může jít o nebankovní půjčky, ručitelské závazky nebo prohrané soudní spory, o kterých se v rodině nemluvilo. Pokud dědic neudělá aktivní kroky k vlastní ochraně, ručí za tyto dluhy celým svým majetkem. Nestačí tedy jen „odevzdat“ zděděnou chalupu věřitelům. Exekutor může sáhnout i na dědicův osobní účet nebo plat.
Tato situace nastává automaticky, pokud dědic mlčí a přijme dědictví bez výhrad. Zákonodárce sice nabízí ochranné mechanismy, ale jejich aktivace leží výhradně na bedrech dědice.
Měsíční lhůta nepočká
Zásadní roli hraje čas. Jakmile vás soud nebo pověřený notář vyrozumí o dědickém právu, začíná běžet prekluzivní lhůta. Máte přesně jeden měsíc na to, abyste dědictví odmítli. U osob žijících trvale v zahraničí se tato doba prodlužuje na tři měsíce, ale pro většinu Čechů platí třicetidenní limit.
Toto rozhodnutí je konečné. „Po prohlášení počítejte s tím, že odmítnutí už zpět nevezmete,“ upozorňuje advokátní kancelář JUDr. Davida Pytely. Pokud lhůtu promeškáte, stáváte se dědicem se vším všudy. Argument, že jste o dluzích nevěděli, nikoho nezajímá. Notář nemá povinnost pátrat po všech věřitelích, a tak se kostlivci ve skříni mohou objevit až měsíce po skončení řízení.
Záchranná brzda existuje
Pokud si nejste jisti finanční minulostí zesnulého, existuje elegantnější řešení než úplné odmítnutí dědictví. Jde o takzvanou výhradu soupisu pozůstalosti. Tento institut je pro dědice pojistkou. V praxi to znamená, že notář nechá sepsat veškerý majetek a dluhy.
Hlavní efekt spočívá v omezení ručení. Kdo uplatní výhradu soupisu, hradí dluhy jen do výše ceny nabytého dědictví. Pokud tedy zdědíte chatu za dva miliony a dluhy ve výši pěti milionů, věřitelé dostanou maximálně hodnotu chaty. Na vaše vlastní úspory si sáhnout nemohou.
Je nutné tento krok učinit aktivně. Notář sice má poučovací povinnost, ale v záplavě paragrafů to lidé často přeslechnou nebo podcení. Uplatnění výhrady soupisu sice něco stojí, platíte odměnu notáři za sepsání, ale v porovnání s rizikem doživotního splácení cizích dluhů jde o zanedbatelnou částku.
Bez tohoto kroku jste v pasti. Jak uvádí portál Gov.cz, pokud dědic výhradu neuplatní, „hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu“. To je moment, kdy se z potenciálního zbohatnutí stává osobní bankrot. Opatrnost je namístě i v rodinách, kde se vztahy zdají být idylické. Skryté dluhy z hazardu nebo neúspěšného podnikání často tají i ti nejbližší.
Rozdíl v pojmech
Lidé často zaměňují pojmy odmítnutí dědictví a vzdání se dědictví. Nejde o synonyma. Odmítnutí je akt, kterým říkáte, že s pozůstalostí nechcete mít nic společného. Hledí se na vás, jako byste nikdy nedědili. Nastupují pak náhradní dědicové, obvykle vaše děti, na což je třeba pamatovat a odmítnout dědictví i za ně.
Naopak vzdání se dědictví probíhá ve prospěch jiného dědice. Často se tak děje při dohodě sourozenců, kdy jeden přenechá podíl druhému. Zde je však nutné zpozornět. Pokud se vzdáte podílu ve prospěch sestry, nezbavujete se tím automaticky odpovědnosti za dluhy, pokud jste si to v dohodě výslovně neošetřili a věřitel s tím nesouhlasil. Právní jistota vyžaduje přesné formulace.
Další tipy do domácnosti naleznete ZDE.
