Před pětapadesáti lety vstoupila do českých kin obyčejná dospívající dívka trápící se svou postavou. Herečka Markéta Světlíková (71) tehdy vdechla život populární Jitce Pažoutové a stala se hlasem celé jedné generace. Obrovská vlna popularity po premiéře snímku Metráček ji k trvalému životu v záři reflektorů nezlákala. Vyměnila filmová studia za divadelní prkna a začala se naplno věnovat pedagogické činnosti.
Dětství v zákulisí
Lásku ke kultuře získala už v rodném Kolíně. Její otec Eduard Světlík psal knihy a překládal, oba rodiče navíc velmi aktivně pomáhali v místním divadle. Dětství tak trávila v divadelním zákulisí a k jevišti měla odjakživa blízko. Zlom v jejím životě nastal v šestnácti letech. Režisér Josef Pinkava tehdy chystal adaptaci knihy Stanislava Rudolfa a hledal představitelku hlavní role.
Na konkurz dorazilo přes pět tisíc adeptek z celé republiky. O roli se ucházela dokonce i Libuše Šafránková. Režisér si vybral neznámou studentku s přirozeným projevem plným emocí a vzdoru. Filmaři po ní požadovali velkou autentičnost a musela kvůli natáčení přibrat několik kilogramů.
Cesta k sebedůvěře
Role Jitky Pažoutové dokonale rezonovala s tehdejším dospívajícím publikem. Na filmovém plátně čelila posměškům spolužáků kvůli nadváze a procházela si klasickým školním peklem v hodinách tělocviku. Útočiště nakonec našla ve sportu a přes vybíjenou a házenou se propracovala až k atletice a vrhu koulí. Postava si díky sportovním úspěchům dokázala vybudovat ztracené sebevědomí a najít své místo v kolektivu.
Světlíková vnímala natáčení jako velkou výzvu a čerpala ze svých reálných sportovních dovedností. Snímek zaznamenal okamžitý úspěch a z neznámé dívky udělal idol mládeže. Další nabídky od filmových tvůrců na sebe nenechaly dlouho čekat. Velká hlavní role se už neopakovala a následovala spíše série menších epizodních postav.
Mimo veřejný zájem
Mladá herečka se objevila jako servírka v krimikomedii Holka na zabití, zahrála si v dělnické komedii Parta hic a dostala příležitost i v pohádce Deváté srdce. Svou profesní cestu viděla úplně jinde. Úspěšně absolvovala hudebně dramatické oddělení na pražské Státní konzervatoři a vrhla se na divadelní práci. Získala angažmá na oblastních scénách v Hradci Králové, Příbrami a Kolíně a svůj talent rozvíjela také v proslulém pražském Semaforu.
V 90. letech naplno propojila lásku k divadlu se zájmem o výchovu mladé generace. Založila Divadlo dětí na Malé Straně v Praze a věnovala se hledání nových talentů. Své pedagogické dovednosti si prohloubila studiem výchovné dramatiky na pražské DAMU, které dokončila v roce 1997. Nasbírala zkušenosti i v zahraničí a vyučovala českou krajanskou komunitu v Rumunsku.
Své divadelní zkušenosti pak předávala dál studentům na pražském Gymnáziu Jana Keplera i žákům umělecké školy v Ústí nad Orlicí. Čas si ráda najde také na práci s amatérskými divadelníky. Filmový svět definitivně opustila v roce 1999 po natáčení snímku Dámě kord nesluší?.
O Metráčku se bavit nechce
Dnes dává přednost klidu mimo záři reflektorů a svůj čas dělí mezi hlavní město a milované Orlické hory. Nostalgické vzpomínání na její nejslavnější roli byste od ní ale čekali marně, veškeré novinářské dotazy na toto téma už dlouhé roky s díky zdvořile odmítá.
Ve filmu Metráček si ji můžete připomenout ve středu 21. října od 12:25 na Prima MAX.
